35 C 231/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 69 358,93 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o poskytnutí [Anonymizováno] karty a revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 12. 2004, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 60 000 Kč a aktivovat kreditní kartu a žalovaný se zavázal finanční prostředky v měsíčních splátkách vrátit včetně úroku ve výši 15,84 % ročně a sjednaných poplatků dle sazebníku poplatků předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však své povinnosti neplnil, proto předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 28. 5. 2010 a uplatnila právo na okamžité splacení celé dlužné částky ve výši 69 358,93 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy vyčerpal celkem 109 653 Kč a celkem předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradil 113 850,95 Kč (do doby postoupení pohledávky) a 22 000 Kč (po postoupení pohledávky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017 na žalobkyni, která po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru 66 574,43 Kč (nesplacená jistina ke dni zesplatnění ve výši 55 689,93 Kč a dlužné splátky do dne zesplatnění ve výši 10 884,50 Kč), poplatek za předčasné splacení úvěru ve výši 2 784,50 Kč a dále úrok ve výši 15,84 % ročně z jistiny 66 574,43 Kč od 29. 5. 2010 do 26. 5. 2017 v kapitalizované výši 71 752,64 Kč a úrok ve výši 15,84 % ročně z jistiny 66 574,43 Kč od 27. 5. 2017 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši z částky 69 358,93 Kč (tzn. z dlužné jistiny a poplatků) od 27. 5. 2017 do zaplacení. Dále již žalovaný nic nezaplatil ani přes výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí [Anonymizováno] karty a revolvingo č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný dne 8. 12. 2004 vyplnil své osobní údaje do formuláře nadepsaného žádost o uzavření smlouvy a poskytnutí [Anonymizováno] karty a revolvingo, v němž je dále uvedeno, že žalovaný žádá předchůdkyni žalobkyně o aktivaci [Anonymizováno] karty, jejíž obdržení potvrzuje, a o poskytnutí úvěrového rámce ve výši uvedeném v dokumentu společnosti, na kterém je připojena karta. Současně žalovaný potvrzuje, že obdržel obchodní podmínky, sazebník poplatků a podmínky pro užívání karty ze dne 1. 9. 2004 a seznámil se s nimi. V listině není uvedena výše úvěrového rámce, úroková sazba ani roční procentní sazba nákladů. Listina je opatřena pouze podpisem žalovaného. Z obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 9. 2004 soud zjistil, že dle čl. I bodu 2 k uzavření smlouvy o úvěru dochází akceptací žádosti klienta, přičemž dle čl. III bodu 1 k akceptaci žádosti dochází aktivací karty ze strany společnosti, tj. okamžikem, ke kterému společnost umožní klientovi čerpat peněžní prostředky prostřednictvím karty. Dále dle čl. III bodu 6 má klient povinnost splácet částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku, a to vždy k 15. dni měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němž klient uskutečnil čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce. Obchodní podmínky nejsou nikým podepsány. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že jsou zde pro smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové kreditní karty uvedeny jednotlivé poplatky a sankční platby a dále měsíční úroková sazba (v sazbě od 1,59 % po 2,19 %) a výše měsíční splátky (od 200 Kč po 3 500 Kč) v závislosti na výši zůstatku úvěrového rámce. Z tabulky s přehledem transakcí soud zjistil, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně celkem načerpal 109 653 Kč převážně výběry z bankomatu, přičemž k prvnímu čerpání prostředků došlo dne 22. 12. 2004 výběrem z bankomatu, a dále několika platbami nákupů a že předchůdkyni žalobkyně celkem uhradil 113 850,95 Kč. Z tvrzení žalobkyně přitom dále vyplývá, že žalovaný žalobkyni po postoupení pohledávky zaplatil ještě 22 000 Kč, poslední platbu uhradil dne 26. 5. 2017. Z ukončení smlouvy včetně dodejky soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 28. 5. 2010, který žalovaný převzal dne 2. 6. 2010, vyrozuměla o ukončení smlouvy a o předčasné splatnosti všech pohledávek vyplývajících ze smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou tří splátek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 11. 1. 2017 na postoupení pohledávky za žalovaným. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 11. 9. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu, současně mu oznámila postoupení pohledávky.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil závěr žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.

5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla postupně celkovou částku ve výši 109 653 Kč dle smlouvy o revolvingovém úvěru, v níž si účastníci nesjednali výši úvěrového rámce, smlouva neobsahovala ani výši roční procentní sazby nákladů. Dle obchodních podmínek mělo k akceptaci smlouvy dojít aktivací karty a zpřístupněním finančních prostředků a žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky vrátit v měsíčních splátkách včetně úroku a poplatků uvedených v sazebníku. K prvnímu čerpání prostředků žalovaným došlo 22. 12. 2004. Předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 28. 5. 2010 vyrozuměla o ukončení smlouvy a předčasné splatnosti všech závazků, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2017 poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradil celkem 135 850,95 Kč.

6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

9. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Žalobkyně se domáhá nároků z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. však neprokázala, že si její předchůdkyně s žalovaným ujednala ve smlouvě úvěrový rámec v tvrzené výši 60 000 Kč. Předložila toliko listinu nadepsanou žádost o poskytnutí úvěru a vydání karty s tím, že k akceptaci návrhu žalovaného došlo aktivací karty. Tato žádost žalovaného odkazuje na výši úvěrového rámce uvedenou v dokumentu, na němž měla být přiložena karta, avšak žádná taková listina nebyla označena k důkazu a výše úvěrového rámce není uvedena ani v obchodních podmínkách. Jednou z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru dle § 497 obch. zák. přitom je určení výše prostředků, které má věřitel dlužníkovi poskytnout. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by si předchůdkyně žalobkyně s žalovaným výši úvěru ujednali. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný proto neuzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák., ale toliko nepojmenovanou smlouvu dle § 269 odst. 2 obch. zák., jejímž obsahem byla práva a povinnosti předchůdkyně žalobkyně a žalovaného sjednaná v této listině a v obchodních podmínkách předchůdkyně žalobkyně ve spojení se sazebníkem (k náležitostem úvěrové smlouvy viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 891/2007). Obsahem ujednání tedy byla povinnost předchůdkyně žalobkyně umožnit žalovanému opakovaně čerpat prostředky prostřednictvím karty a povinnost žalovaného poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku a poplatků uvedených v sazebníku, a to v měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy došlo dle obchodních podmínek aktivací karty (okamžikem, kdy předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovaného finanční prostředky čerpat), tj. nejpozději dne 22. 12. 2004, kdy žalovaný poprvé prostředky čerpal výběrem z bankomatu.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný je vůči předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, použije se na jejich vztah také zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že zákon o spotřebitelském úvěru je nutno v dané věci aplikovat i přesto, že smlouva nesplňuje náležitosti úvěrové smlouvy, neboť si strany sjednaly poskytnutí finančních prostředků profesionálním poskytovatelem spotřebiteli za úplatu. Dle § 4 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat také roční procentní sazbu nákladů a maximální výši spotřebitelského úvěru. Smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným přitom tyto požadavky nesplňuje. Podle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru pak platí, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné Českou národní bankou, ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými. Počínaje dnem 27. 8. 2004 činila diskontní sazba 1,50 % ročně (viz https: // www.cnb.cz / cs/ casto-kladene-dotazy / Jak-se-vyvijela-diskontni-sazba-CNB / ). Ostatní ujednání o poplatcích pak jsou neplatná. Soud pokládal spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou, i bez návrhu žalovaného a rovněž i bez návrhu žalovaného přihlédl k neplatnosti ujednání o poplatcích, protože v opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy na ochranu spotřebitele.

11. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu nesplňující požadavky § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., právo pouze na vrácení poskytnutých prostředků ve výši 109 653 Kč a uhrazení úroku ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy. Žalovaný však již vyčerpanou částku včetně úroku ve výši 1,50 % ročně ve splátkách uhradil, proto žalobkyni nic nedluží. Soud z výše uvedených důvodů žalobu výrokem I. zamítl.

12. Vzhledem k nedůvodnosti žaloby se soud z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval skutečností, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neporušila svou povinnost přesvědčivě zkoumat, zda žalovaný bude s ohledem na své poměry reálně schopen úvěr splatit, což by vedlo k neplatnosti smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy (ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18). V tomto směru proto ani žalobkyni neposkytl poučení k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o. s. ř.

13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.