Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 513 511 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16 762,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 513 511 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 525,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 44 066,80 Kč, úroku ve výši 12,94 % ročně z částky 602 064,14 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 072,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 93 525,14 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 37 624 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 607 036,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 17. 2. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 637 327 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků a poplatků ve 120 měsíčních splátkách po 10 318 Kč. Účastníci se dohodli, že částku 70 000 Kč poskytne žalobkyně žalovanému jako neúčelový úvěr, zbylou část úvěru žalovaný využije ke konsolidaci dosavadních úvěrů u žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že zohlednila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], což ověřila z výpisů z účtu žalovaného, a další příjem domácnosti žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně a co se týče výdajů, vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení, neboť žalovaný uvedl toliko výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně, také zohlednila, že žalovaný vyživuje jedno dítě a splácí další úvěry ve výši 17 293 Kč měsíčně (přičemž součet splátek konsolidovaných úvěrů činil 11 160 Kč). Další výdaje žalovaného na stravu, léky, oblečení a obuv či telekomunikační služby žalobkyně též ověřila z výpisů z účtu. Žalobkyně také žalovaného lustrovala v registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalovaný žalobkyni uhradil postupně pouze 123 816 Kč, dále již nic nezaplatil ani přes výzvu. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 602 064,14 Kč, poplatků za pojištění (splatných 15. 3. 2024, 15. 4. 2024, 15. 5. 2024 a 6. 6. 2024) v celkové výši 3 372 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 000 Kč, dále úroku ve výši 12,94 % ročně z částky 602 064,14 Kč za dobu od 7. 6. 2024 do 9. 9. 2024 v kapitalizované výši 44 066,80 Kč, úroku ve výši 12,94 % ročně z částky 602 064,14 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z aktuálně dlužné částky od 21. 6. 2024 do 9. 9. 2024 v kapitalizované výši 19 835,04 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 607 036,14 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se žalovaný nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 17. 2. 2023 soud zjistil, že se v této listině žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému účelový úvěr k úhradě dluhů uvedených v příloze 1 ve výši 637 327 Kč a žalovaný se zavazuje splácet úvěr včetně úroku ve výši 12,94 % ročně ve 120měsíčních splátkách po 10 318 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl své osobní údaje a dále údaje o vzdělání: střední, typu bydlení: družstevní byt, zdroji a výši čistého příjmu: zaměstnanec u [právnická osoba] od 2/2011, 25 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti: 25 000 Kč, počtu vyživovaných dětí: 1. Z přílohy 1 ke smlouvě soud zjistil, že se účastníci dohodli, že částku ve výši 70 000 Kč žalobkyně žalovanému poskytne na účet žalovaného neúčelově, částku ve výši 202 726 Kč poskytne ke splacení dluhu žalovaného u žalobkyně převodem na účet žalobkyně, částku ve výši 364 601 Kč poskytne ke splacení dluhu u [právnická osoba]., převodem na účet žalovaného. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně dne 16. 2. 2023 zaznačila do formuláře zejména tyto informace o žalovaném: ženatý, bydlení družstevní byt, počet dětí 1, zaměstnanec, výše příjmu 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, měsíční výdaje uvedené v žádosti 23 000 Kč, registry JAP_PUJCKA [jméno FO], MVCR ověřeno, SOLUS OK, NRKI OK, ISIR nenalezen, CEE OK. Z listiny označené úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že v době uzavření smlouvy zde měl žalovaný evidovány další 2 nesplacené splátkové úvěry (měsíční splátka činila 11 973 Kč, zbývající částka dosahovala 1 082 020 Kč) a 2 kreditní karty (úvěrový rámec činil 210 000 Kč a zbývající částka dosahovala 200 617 Kč), přičemž je zde evidováno také 9 ukončených úvěrů. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]. za období 21. 10. 2022 až 21. 11. 2022 soud zjistil následující skutečnosti. Konečný zůstatek žalovaného na účtu v tomto měsíci činil 4 269,08 Kč, celkové příjmy činily 51 771 Kč a celkové výdaje 48 215,05 Kč. Příjem sestává z příchozí platby od [právnická osoba] ve výši 24 271 Kč a dále převážně z příchozích plateb od žalobkyně. Výdaje jsou pak tvořeny převážně blíže neoznačenými odchozími platbami, splátkami úvěrů a transakcemi platební kartou. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]. za období 23. 11. 2022 až 20. 12. 2022 soud zjistil následující skutečnosti. Konečný zůstatek žalovaného na účtu v tomto měsíci činil 5 357,42 Kč, celkové příjmy činily 48 451 Kč a celkové výdaje 47 362,64 Kč. Příjem sestává z příchozí platby od [právnická osoba] ve výši 30 451 Kč a dále z příchozích plateb od žalobkyně. Výdaje jsou pak tvořeny převážně blíže neoznačenými odchozími platbami, splátkami úvěrů a transakcemi platební kartou. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]. za období 29. 12. 2022 až 20. 1. 2023 soud zjistil následující skutečnosti. Konečný zůstatek žalovaného na účtu v tomto měsíci činil 3 616,92 Kč, celkové příjmy činily 42 081 Kč a celkové výdaje 40 774,50 Kč. Příjem sestává z příchozí platby od [právnická osoba] ve výši 21 081 Kč a dále z příchozích plateb od žalobkyně. Výdaje jsou pak tvořeny převážně blíže neoznačenými odchozími platbami, splátkami úvěrů a transakcemi platební kartou. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla dne 21. 2. 2023 peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, 364 601 Kč a 202 726 Kč (celkem 637 327 Kč) a žalovaný žalobkyni ve splátkách uhradil celkem 123 816 Kč. Ze sdělení [právnická osoba]., soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného č. [č. účtu] přišly dne 21. 3. 2023 platby ve výši 70 000 Kč a 364 601 Kč z účtu žalobkyně. Ze sdělení PPF Banka a.s., soud zjistil, že na účet žalobkyně č. [č. účtu] přišla dne 21. 3. 2023 platba ve výši 202 726 Kč z účtu žalobkyně. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o metodiku, obecný postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 6. 6. 2024 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 7. 6. 2024 odeslala dopis, kterým jej vyzvala k zaplacení celého úvěru do 14 dní od sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 26. 6. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu.
4. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.
5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 21. 3. 2023 částku v celkové výši 637 327 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 2. 2023. Před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se dotázala na příjmy a výdaje žalovaného a příjmy domácnosti žalovaného, rodinný stav, bydlení, vyživované osoby a další čerpané úvěry žalovaného, vyjma prověření dalších úvěrů žalovaného v nebankovním registru klientských informací a příjmu žalovaného za poslední tři měsíce zjištěné údaje nijak neověřila. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 123 816 Kč, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy dopisem ze dne 6. 6. 2024, odeslaným dne 7. 6. 2024.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k žalobkyni, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Z předložené karty klienta a úvěrové smlouvy není zřejmé, že co konkrétně představují příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného, z nichž žalobkyně vycházela, dále není jasné, z čeho konkrétně se skládá částka označená jako měsíční výdaje domácnosti žalovaného ve výši 23 000 Kč měsíčně, kolik žalovaný hradí za bydlení a jaké jsou jeho další výdaje. Žalobkyně tak poměry žalovaného nezjišťovala v potřebném rozsahu. Navíc skutečnosti uvedené žalovaným dostatečným způsobem neověřila (vyjma ověření dalších úvěrů žalovaného a příjmu žalovaného za poslední tři měsíce). Žalobkyně neprokázala, že ověřila též výdaje žalovaného, jak tvrdila, k prokázání tohoto tvrzení předložila toliko výpis z účtu žalovaného za tři měsíce, z něhož nejsou patrny odchozí platby představující výdaje na bydlení a odchozí platby zčásti nejsou nijak označeny, navíc dosahují výše okolo 45 000 Kč. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Vzhledem k tomu, že žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 17. 2. 2023 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalovaného. Na tomto závěru o nesplnění povinnosti žalobkyně nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného lustrovala v registrech a že žalovaný dle registru NRKI nebyl v prodlení s hrazením dalších úvěrů. Naopak z výstupu z registru NRKI je zřejmé, že žalovaný měl řadu dalších nesplacených úvěrů, ostatně žalobkyně sama uvedla, že vycházela z měsíčních splátek úvěru žalovaného ve výši více než 17 000 Kč, proto měla majetkovou situaci žalovaného prověřovat o to důsledněji. Žalobkyně však žalovanému kromě prostředků ke konsolidaci některých úvěrů poskytla dalších 70 000 Kč k použití dle úvahy žalovaného bez jakéhokoli zajištění. Rovněž informace vyplývající z výpisů z účtu žalovaného měly být impulzem k důkladnějšímu zkoumání poměrů žalovaného, který měl na účtu zůstatek v řádu několika tisíc Kč a v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru prakticky veškeré příchozí prostředky obratem utratil. Pokud by se jednalo o výdaje, které žalovaný z důvodu splácení úvěru je schopen redukovat jako takzvaně zbytné výdaje, jak argumentovala žalobkyně, jistě by je minimalizoval již dříve, když v době uzavření smlouvy dosahovaly splátky jeho dalších úvěrů 17 000 Kč měsíčně.
11. V řízení však současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru, postupně celkovou částku 637 327 Kč a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Žalovaný uhradil celkem 123 816 Kč, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni část nevrácené jistiny ve výši 513 511 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 6. 6. 2024, odeslanou následujícího dne. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 12. 6. 2024, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 20. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 21. 6. 2024. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 513 511 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 21. 6. 2024 do zaplacení (úrok z prodlení soud částečně kapitalizoval v souladu s návrhem žalobkyně), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů odpovídající míře jejího úspěchu. Pro účely výpočtu poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud kapitalizoval předmět řízení (k jistině připočetl příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Hodnota sporu tak činí 777 227,09 Kč (požadovaná jistina plus kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení) a žalobkyně byla úspěšná co do 578 353,12 Kč (513 511 Kč plus kapitalizovaný úrok z prodlení). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 74 % a neúspěšná z 26 %, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48 % (74% úspěch mínus 26% neúspěch).
13. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 78 383 Kč představující:- 24 282 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 42 960 Kč za odměnu zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) ve výši 3 x 10 740 Kč dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 x 10 740 Kč dle § 7 odst. 6 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- náhradu hotových výdajů zástupce 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- 401 Kč za náhradu za promeškaný čas a cestovné (respektive jednu devítinu náhrady za promeškaný čas a cestovného, jelikož žalobkyně se téhož dne účastnila u Okresního soudu v Ostravě celkem devíti jednání, přičemž celková částka činí 3 606,39 Kč, tzn. 3 606,39: 9 = 400,77). Částka náhrady za promeškaný čas představuje 1 200 Kč za 8 půlhodin strávených cestou k jednání a zpět po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025; cestovné za cestu k jednání a zpět představuje cestovné za cestu automobilem zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], na trase Brno – Ostrava a zpět, celkem najeto 330 km, průměrná spotřeba 4,3 l motorové nafty na 100 km, sazba základní náhrady za 1 km ve výši 5,80 Kč, cena pohonných hmot ve výši 34,70 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., tzn. celkem 2 407 Kč,- náhradu za DPH ve výši 21 % z odměny zástupce a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. 9 390 Kč.
14. Soud z výše uvedených důvodů výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 624 Kč (48 % z částky 78 383 Kč), a to k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.