35 C 59/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 34 984,12 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 31 908,12 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč za porušení povinnosti hradit řádně a včas splátky a poplatek za pojištění ve výši 1 276 Kč (319 Kč měsíčně) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 9. 2016, ve znění dodatku ze dne 4. 10. 2021. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč (dle dodatku 33 000 Kč) a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně a s poplatky dle ceníku předchůdkyně žalobkyně v měsíčních splátkách po 500 Kč (dle dodatku 990 Kč). Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně celkem vyčerpal 80 890,10 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr následujícím způsobem. Zejména se žalovaného dotázala na jeho poměry a zjistila, že je zaměstnán u [Anonymizováno] -[právnická osoba]., s průměrným měsíčním příjmem 10 941 Kč, je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, nesplácí úvěry u jiných bank. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 86 709,24 Kč a vzhledem k prodlení žalovaného s hrazením splátek předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 12 6. 2024. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024. Žalovaný dále již nic nezaplatil ani přes výzvu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje neuhrazenou část jistiny, poplatky a smluvní pokutu a dále úrok od 7. 9. 2016 do 12. 6. 2024 ve výši 16,90 % ročně a od 13. 6. 2024 do 1. 9. 2024 v zákonné výši z aktuálně dlužné jistiny v kapitalizované výši 3 041,70 Kč a dále úrok ve výši 14,75 % ročně z jistiny 31 908,12 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požaduje též úrok z prodlení ve výši 18,69 % ročně z aktuálně dlužné částky do 12. 6. 2024 v kapitalizované výši 1 064,55 Kč a v zákonné výši z částky 31 908,12 Kč od 13. 6. 2024 do 1. 9. 2024 v kapitalizované výši 1 045,86 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 984,12 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 6. 9. 2016 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému neúčelový úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a další cenou v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Z dodatku ke smlouvě ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na zvýšení úvěrového limitu na 33 000 Kč, s tím, že se zvyšuje i měsíční splátka na 990 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný dne 6. 9. 2016 v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl o své osobě mimo jiné, že je svobodný, bydlí u rodičů či rodinných příslušníků, má střední odborné vzdělání, je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] -[právnická osoba]., a dosahuje příjmu v měsíční výši 10 941 Kč, jiný příjem nemá, nesplácí další úvěry. Z listiny označené posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaznačila dne 4. 10. 2021 před uzavřením dodatku ke smlouvě do formuláře zejména tyto informace o žalovaném: Klient uvedl celkový příjem 21 500 Kč a dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu. Klient uvedl výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 7 800 Kč, banka stanovila životní výdaje na 12 015 Kč na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl poskytnuté úvěry, a to kontokorentní úvěr v ČS s limitem 9 000 Kč a orientační splátkou 270 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 30 000 Kč a orientační splátkou 900 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 3 089 Kč, spotřební úvěr v ČS se splátkou 900 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného u [právnická osoba]., za měsíce červenec až září 2021 soud zjistil následující skutečnosti. V červenci 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na účtu 3 765,43 Kč, celkové příjmy činily 80 673 Kč a celkové výdaje 73 768,79 Kč. Příjmy sestávají z příchozí platby od [právnická osoba] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. ve výši 32 449 Kč a dále převážně z příchozích plateb od [právnická osoba]. a [právnická osoba]., případně též z plateb z jiného účtu vedeného na jméno žalovaného. V srpnu 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na účtu mínus 4 077,44 Kč, celkové příjmy činily 74 142 Kč a celkové výdaje 81 984,87 Kč. Příjmy sestávají z příchozí platby od [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. ve výši 22 692 Kč, dále z platby od Úřadu práce ČR ve výši 16 700 Kč označené rodičovský příspěvek a dále převážně z příchozích plateb od [právnická osoba]., případně též z plateb z jiného účtu vedeného na jméno žalovaného. V září 2021 činil konečný zůstatek žalovaného na účtu 4 066,60 Kč, celkové příjmy činily 79 504,64 Kč a celkové výdaje 71 360,60 Kč. Příjmy sestávají z příchozí platby od [právnická osoba] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. ve výši 22 440 Kč a dále převážně z příchozích plateb od [právnická osoba]. a [právnická osoba]., případně též z plateb z jiného účtu vedeného na jméno žalovaného či z vkladu hotovosti. Výdaje v jednotlivých měsících jsou různorodé, jsou tvořeny například převody na blíže neoznačené účty, výběry z bankomatu, transakcemi platební kartou ve výši desítek, stovek až nižších tisíců korun, jsou zde zřejmé platby v supermarketech, lékárnách, drogeriích, obchodech s oděvy, restauracích apod., nejčastěji se však jedná o platby na stránce ifortuna.cz. Z listiny podklady pre súdne konanie a současně z výpisu z úvěrového účtu za září 2016 až květen 2024 soud zjistil, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně v období od září 2016 do února 2024 celkem načerpal částku 81 068,30 Kč a předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 86 709,24 Kč. Z listiny označené smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a potvrzení o úplatě soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 21. 8. 2024 na postoupení pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 16. 9. 2024 o postoupení pohledávky vyrozuměla.

4. Z dalších provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému v období od září 2016 do února 2024 poskytla celkovou částku 81 068,30 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 6. 9. 2016, ve znění dodatku ze dne 4. 10. 2021. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho příjmy, vzdělání, typ bydlení. Před uzavřením dodatku ke smlouvě se opět žalovaného dotázala na příjmy a také na výdaje na bydlení, příjmy ověřila z výpisů z účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradil celkem 86 709,24 Kč.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 31. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se na jejich vztah použije také zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by její předchůdkyně před poskytnutím úvěru a následně též před uzavřením dodatku, kterým došlo k výraznému zvýšení úvěrového limitu, řádně posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy dne 6. 9. 2016, samotná žádost o úvěr řádné zjišťování majetkových a jiných poměrů žalovaného nedokládá, neboť z něj zejména není patrné, že by předchůdkyně žalobkyně zjišťovala kromě příjmů žalovaného též, z čeho se skládají jeho skutečné výdaje, které jistě má minimálně na stravování, ošacení, drogerii, léky, náklady na dopravu, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby apod. A rovněž předložená žádost nedokládá, že by předchůdkyně žalobkyně informace o žalovaném také jakkoli ověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Co se týče zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením dodatku ke smlouvě ze dne 4. 10. 2021, rovněž samotný protokol o posouzení úvěruschopnosti řádné zjišťování poměrů žalovaného nedokládá, neboť z něj zejména není patrné, že by předchůdkyně žalobkyně zjišťovala, co konkrétně představuje příjem žalovaného, a též, z čeho se skládají jeho skutečné výdaje kromě výdajů na bydlení, když předchůdkyně žalobkyně v kolonce pro skutečné výdaje uvedla 0 Kč. A rovněž předložený protokol nedokládá, že by předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřila tvrzené výdaje žalovaného na bydlení a další výdaje. Žalobkyně sice doložila výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce, z něhož je patrný pravidelný měsíční příjem v tvrzené výši, není však jasné, zda a jak z něj předchůdkyně žalobkyně ověřila též výdaje žalovaného. Je evidentní, že se majetkovými poměry žalovaného předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla pečlivě zabývat, neboť jednak z výpisu z účtu nejsou zřejmé platby představující tvrzený výdaj na bydlení, jednak na účet žalovaného kromě příjmu okolo 30 000 Kč měsíčně pravidelně přicházely také platby od sázkových kanceláří, celkové výdaje žalovaného dosahovaly 70 000 Kč až 80 000 Kč měsíčně a byly z velké části tvořeny také platbami ve prospěch sázkových kanceláří. Je patrné, že žalovaný v podstatě všechny finanční prostředky prakticky obratem ještě v daném měsíci utratil, konečný zůstatek se pohyboval okolo nuly. Kdyby předchůdkyně žalobkyně skutečně pečlivě zhodnotila informace vyplývající z těchto výpisů, nutně by musela dospět k závěru, že žalovanému jeho poměry neumožňují úvěr řádně splácet. Na právním závěru o nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně nic nemění skutečnost, že žalovaný nějakou dobu dluh splácel. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 6. 9. 2016, ve znění dodatku ze dne 4. 10. 2021, absolutně neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z.

9. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z a že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, postupně částku 81 068,30 Kč. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 86 709,24 Kč, tedy ještě vyšší částku, proto žalobkyni již nic nedluží ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Soud proto žalobu zamítl.

10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.