Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 050 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 193,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 425,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 869,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 109,38 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 059,38 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,28 % ročně z částky 24 109,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku 432 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 43 243,82 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14 914 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho majetkovou situaci, zjistila, že je zaměstnán jako manipulační dělník a dosahuje příjmu 43 145 Kč měsíčně, žije v nájmu, nesplácí další úvěry. Tyto informace ověřila z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za měsíce květen a červen 2022, dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 8 950 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 24 109,38 Kč, poplatek ve výši 19 134,44 Kč a dále úrok ve výši 18,28 % ročně z jistiny 24 109,38 Kč od 19. 7. 2023 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 869,20 Kč a úrok ve výši 18,28 % ročně z jistiny 24 109,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny 24 109,38 Kč od 22. 10. 2022 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 3 425,54 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z jistiny 24 109,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále již žalovaný nic nezaplatil ani přes výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště ve Slovenské republice, soud se nejprve zabýval podmínkou řízení spočívající v mezinárodní příslušnosti českých soudů k rozhodnutí věci. Předmětem řízení je spor ze smlouvy o (bezúčelovém) úvěru, kterou je nutno kvalifikovat jako smlouvu o poskytování služeb ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Podle tohoto ustanovení může být osoba s bydlištěm v některém členském státě žalována v jiném členském státě u soudu místa, kde byl nebo měl být splněn závazek ze smlouvy. Místo splnění závazku je vedle mezinárodní příslušnosti určující také pro místní příslušnost. Žalovanému byly předány peněžní prostředky v České republice v obvodu Okresního soudu v Ostravě, proto je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k rozhodnutí věci a žalovaný může být žalován u Okresního soudu v Ostravě.
4. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje vrátit celkovou částku 54 332 Kč skládající se z dlužné jistiny, pojistného ve výši 1 924 Kč, z částky 22 408 Kč představující úrok ve výši 14 914 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč převzal. Z listiny označené jako zákaznická karta soud zjistil, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, má učňovské vzdělání, pracuje jako manipulační dělník ve společnosti [právnická osoba] a dosahuje čistého příjmu 18 145 Kč měsíčně, jiný příjem nemá, další příjem jeho domácnosti činí 25 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč a nesplácí jiné spotřebitelské úvěry. Dále je zde zaškrtnuto, že čistý příjem žadatele byl ověřen z pracovní smlouvy ze dne 8. 11. 2021 a z výplatních pásek za měsíce květen a červen 2022. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil ve třech splátkách 8 950 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 21. 9. 2023 na postoupení pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023 o oznámení pohledávky vyrozuměla a vyzvala ho k úhradě dluhu do deseti dnů od obdržení dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 2. 4. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k zaplacení dluhu.
5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.
6. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 19. 7. 2022 v hotovosti poskytla částku ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z téhož dne. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho příjmy, výdaje a osobní poměry. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 8 950 Kč, dále již nic nezaplatil, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do deseti dnů dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, zejména že by s náležitou péčí zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalovaného, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Z předložené karty klienta není zřejmé, že co konkrétně představuje příjem ostatních členů domácnosti žalovaného a dále není jasné, z čeho konkrétně se skládá částka označená jako výdaje žalovaného toliko ve výši 8 000 Kč měsíčně, která navíc budí pochybnosti, zda může pokrýt veškeré výdaje žalovaného, které jistě má minimálně na bydlení, stravování, ošacení, drogerii, náklady na dopravu, výživné, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby, apod. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně poměry žalovaného zjišťovala v potřebném rozsahu. Navíc neprokázala, že by její předchůdkyně skutečnosti uvedené žalovaným nějakým způsobem ověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 19. 7. 2022 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. K neplatnosti smlouvy o úvěru soud přihlédl i bez námitky žalovaného.
12. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, částku 30 000 Kč, a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaný povinen zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 8 950 Kč, proto mu soud uložil uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 21 050 Kč (30 000 mínus 8 950). Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 27. 10. 2023. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 1. 11. 2023, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 13. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 14. 11. 2023. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.
13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a proto zaplatila soudní poplatek ve výši 1 730 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán, soudní poplatek tak činí 2 162 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích. Soud proto soudní poplatek doměřil a výrokem IV. zavázal žalobkyni k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 432 Kč.