Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 542,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 383,22 Kč od 7. 6. 2025 do 20. 10. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 383,22 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 542,09 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný dne 5. 2. 2025 uzavřel se žalobkyní distančně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl zaslán na účet č. [č. účtu]. Podle návrhu se žalovaná částka skládá z jistiny 6 000 Kč, poplatku za vyplacení tranše 119,40 Kč, smluvního úroku 7 045,47 Kč a poplatků za doplňkové služby „Klidné spaní“ ve výši 98,82 Kč a „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný řádně nesplácel sjednané denní splátky, proto žalobkyně smlouvu dne 6. 6. 2025 vypověděla a od 7. 6. 2025 považovala celý dluh za splatný. Pro případ, že by soud nárok ze smlouvy neuznal, žalobkyně navrhla, aby jí byla alespoň v rozsahu jistiny přiznána částka 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla na účet č. [č. účtu], který dle sdělení [právnická osoba]. patřil v daném období žalovanému, dne 5. 2. 2025 částku 6 000 Kč (viz výpis z bankovního účtu za toto období), a to na základě listiny nazvané „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [hodnota] “, která v místě pro podpis klienta obsahuje pouze údaj „Tímto podepisuji dne [Anonymizováno] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno]. Klient“. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025, která byla podána na poštu dne 10. 10. 2025, soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu do tří dnů od doručení výzvy.
5. Soud z listiny (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru) zjistil, že neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani doložku o uznávaném či kvalifikovaném elektronickém podpisu žalovaného, ani jiný samostatný údaj, z něhož by bylo přímo patrno, jakým konkrétním technickým úkonem měl žalovaný smlouvu autorizovat.
6. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § 1725, § 1726 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. z.“). Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; rozhodující tedy je, zda byl prokázán odpovídající projev vůle obou stran. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala nejen existenci textu smluvní dokumentace, ale i to, jakým konkrétním způsobem byla zachycena vůle žalovaného smlouvy uzavřít a jak byla určena jeho osoba.
7. Předložená listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani doložený elektronický podpis ve smyslu právních předpisů upravujících elektronické podepisování. Z jejího obsahu neplyne ani konkrétní technický mechanismus, kterým měl žalovaný smlouvu autorizovat. Je toliko uvedeno, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, popř. že souhlas měl být vyjádřen elektronicky; takové obecné tvrzení však samo o sobě neprokazuje, že právní jednání skutečně učinil žalovaný. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán.
8. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že žalobkyně dne 5. 2. 2025 vyplatila na účet žalovaného částku 6 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. [č. účtu]. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem, jehož odeslání bylo prokázáno podacím lístkem ze dne 10. 10. 2025. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne 10. 10. 2025 (pátek) a žalovanému byl na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen dne 15. 10. 2025 (středa). K plnění mu byla poskytnuta lhůta 3 dnů od doručení, tedy do 18. 10. 2025; jelikož však poslední den lhůty připadl na sobotu, skončila lhůta podle § 607 o. z. až dne 20. 10. 2025 (pondělí). Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. 21. 10. 2025, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud tedy žalobci přiznal částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 21. 10. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.