Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 145 Kč s úrokem 12,75 % ročně z částky 21 145 Kč od 26. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 764 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 27 027 Kč od 26. 12. 2024 do 26. 3. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 882 Kč od 26. 12 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 822,21 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 31 909 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 5. 3. 2024. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 30 000 Kč, když částku 27 500 Kč žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [č. účtu] a částku 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal půjčené prostředky vrátit včetně úroků (celkem 46 000 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, přičemž tak v celém rozsahu neučinil. Z tohoto důvodu byl žalovaný upomínán, avšak marně. Dne 25. 12. 2024 žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně požaduje zesplatněnou část jistiny 25 383 Kč a dlužné úroky ve výši 2 351 Kč, dluh na splátkách ve výši 3 995 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (tj. 100 Kč za každou odeslanou upomínku), smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (tj. 3 x 499 Kč za každé prodlení se splátkou úvěru) a smluvní pokutu ve výši 998 kč (tj. 2x 499 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného naposledy tzv. předžalobní výzvou, žalovaný přesto doposud ničeho na svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 2. 9. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s datem 5. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný je označený jako úvěrovaný (zákazník), kdy jsou uvedeny jeho identifikační údaje (včetně č. OP a č. účtu). Žalobkyně se smlouvu zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, které se zavázala vyplatit na účet žalovaného, částka 2 500 Kč byla sjednána jako provize pro zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb celkem 46 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 27,28 % ročně. Na konci listiny je u jména žalovaného uvedeno: „Zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,-Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“.
6. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce ze dne 7. 3. 2024 bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] dne 6. 3. 2024 byla zaslána na účet [č. účtu] částka ve výši 1 Kč.
7. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 2. 2025, soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla z účtu č. [č. účtu] zaslána dne 7. 3. 2024 částka ve výši 27 500 Kč a téhož dne částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele č. [č. účtu].
8. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, označené datem 6. 3. 2024, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: Ins. rejstřík zákazníka – OK, zaměstnání – VP + výpis BÚ; příjmy zákazníka 32 732 Kč; výdaje spotřebitele: bydlení – podnájem 13 000 Kč, prohlášení katastr, úvěry – 0 Kč; kontokorent 5 000 Kč; rozdíl – 15 332 Kč; počet vyživovaných osob – 0; počet obyvatel v obci [adresa] – 287 261; normativní náklady na bydlení – 14 197 Kč; životní minimum zákazníka vč. Vyživovaných osob – 4 860 Kč; nezabavitelná částka zákazníka – 12 705 Kč; Hodnocení (scoring zákazníka) – A (Ano).
9. Z výplatní pásky za leden 2024 soud zjistil čistý měsíční příjem žalovaného 30 738,46 Kč, za měsíc prosinec 2023 částku 34 725,59 Kč.
10. Z listiny označené jako Výsledek prověření, že proti žalovanému nebylo dne 6. 3. 2024 vedeno exekuční řízení ani insolvenční řízení.
11. Z listiny označené jako Čestné prohlášení – závazky, výdaje, příjmy spotřebitele, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 32 731 Kč a výdaje na bydlení 13 000 Kč; dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost.
12. Z listiny Bonita smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný na Smlouvu č. [hodnota] uhradil celkem částku 6 355 Kč.
13. Z upomínek ze dne 26. 10. 2024 a dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu z úvěrové smlouvy a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě, že bude v prodlení s úhradou svých splátek.
14. Z listiny označené jako Zesplatnění pro smlouvu 8193758 ze dne 25. 12. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslal zástupce žalobkyně na trvalou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne 25. 12. 2024.
15. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
16. Žalovaný se dne 5. 3. 2025 dohodl se žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 27 500 Kč převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami celkem ve výši 46 000 Kč vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně částku 27 500 Kč a žalovaný doposud uhradil 6 355 Kč.
17. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatelka- a žalovaný jako spotřebitel.
18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú.je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr [§ 3 písm. c) z. s. ú.].
21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.
26. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zejména k ověření jeho tvrzení ohledně výdajů žalovaného nepředložila žádné důkazy a z nařízeného jednání se omluvila, čímž se připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud tedy nemá za prokázáno, že žalobkyně řádně ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících výdaje žalovaného. Žalobkyně se spokojila pouze se jeho tvrzeními, na tyto skutečnosti zcela rezignovala, neboť si nemohla učinit řádný závěr o hospodaření žalovaného (nevyžádala si například doložení výpisu z bankovního účtu apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
27. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích.
28. Na druhou stranu bylo však v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne dne 7. 3. 2025 částku 27 500 Kč, soud tak posoudil její nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Uhradil-li žalovaný částku 6 355 Kč, zbývá tak zaplatit žalobkyni částku 21 145 Kč. Zároveň žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k jehož úhradě žalovanou soud rovněž zavázal.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku, když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 37 628 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 999 Kč (výrok I. rozsudku) a neúspěšná byla co do částky 14 629 Kč (výrok II. rozsudku). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 61,12 % a neúspěch 38,88 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 22,24 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 700 Kč (2 x 500 Kč a 1 x 700 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 2 000 Kč) odpovídá částce 420 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 277 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 697 Kč pak náleží žalobkyni 22,24 %, což představuje částka 822,21 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
30. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.