Výrok
I. Řízení se zastavuje, co do částky 1 276,51 Kč společně s úrokem se sazbou 7 % ročně z částky 1 276,51 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení a zákonným úrokem se sazbou 8,05 % ročně z částky 1 276,51 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 640,03 Kč společně s úrokem se sazbou 7 % ročně z částky 12 640,03 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení a zákonným úrokem se sazbou 8,05 % ročně z částky 12 640,03 Kč od 30. 11. 016 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 13 916,54 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná dne 26. 4. 2016 uzavřela splátkovou dohodu, kterou uznala svůj dluh vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 19. 6. 2008 se společností [právnická osoba] Dne 10. 11. 2016 byl ke splátkové dohodě uzavřen Dodatek č. [hodnota], kterým byla nově stanovena výše závazku na 13 916,54 Kč. Pohledávka byla postupně postoupena ze společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]., následně na společnost [právnická osoba]. a poté na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Podáním doručeným soudu dne 12. 6. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 276,51 Kč s odpovídajícím příslušenstvím a nadále se domáhala zaplacení částky 12 640,03 Kč s příslušenstvím. Soud proto v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. rozsudku v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, přičemž souhlasu žalované se zpětvzetím nebylo třeba, neboť bylo učiněno ještě před zahájením jednání[právnická osoba] jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil a požádal o projednání věci v nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.5. Z provedených listinných důkazů, zejména smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, Splátkové dohody ze dne 26. 4. 2016 a Dodatku č. [hodnota] ze dne 10. 11. 2016, soud zjistil následující skutkový stav.6. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], jednající pro tehdejšího vlastníka pohledávky, byla dne 26. 4. 2016 uzavřena splátková dohoda. Dne 10. 11. 2016 byl uzavřen Dodatek č. [hodnota], kterým byla nově stanovena výše dluhu na částku 13 916,54 Kč a sjednán nový splátkový kalendář. Současně byl sjednán úrok ve výši 7 % ročně. Ze samotného obsahu těchto listin plyne, že jejich účelem nebylo pouze potvrzení existence původního závazku, ale rovněž nová úprava podmínek jeho splácení a určení nové výše dluhu.7. Soud žalobkyni již usnesením vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, původní výše jistiny úvěru a skladby žalované částky. Žalobkyně ve svém doplnění uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena již v roce 2008, tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto podle jejího názoru nebyla povinna tvrdit ani prokazovat posouzení úvěruschopnosti žalované. Současně uvedla, že nedisponuje informacemi o původní výši jistiny úvěru ani o úhradách provedených žalovanou.8. Soud se s tímto právním názorem žalobkyně neztotožnil a právně věc posoudil následovně.9. Při posouzení právního jednání vycházel soud z jeho skutečného obsahu, nikoli pouze z jeho označení (§ 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Splátková dohoda a zejména Dodatek č. [hodnota] nepředstavují pouhé uznání již existujícího dluhu. Z jejich obsahu vyplývá nová úprava závazkového vztahu, určení nové výše dluhu, rozložení dluhu do splátek a sjednání úročení. Takové ujednání je třeba posuzovat podle jeho materiálního obsahu, nikoli pouze podle jeho formálního označení jako uznání dluhu, nýbrž podle práv a povinností, které skutečně založily či změnily. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, podle níž je rozhodující obsah právního jednání, nikoli jeho název (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. [spisová značka]).10. V době uzavření Splátkové dohody a jejího dodatku byl účinný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona byl věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně před změnou smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost se vztahovala i na dohodu uzavřenou v důsledku prodlení spotřebitele za účelem odložení platby či změny způsobu splácení (§ 22 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.).11. Žalobkyně přes výzvu soudu netvrdila žádné konkrétní skutečnosti o tom, zda a jak byla úvěruschopnost žalované před uzavřením Splátkové dohody či jejího dodatku posuzována, a nepředložila ani žádné důkazy. Neunesla tak břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro posouzení existence a vymahatelnosti uplatněného nároku. Přitom nebyl-li prokázán opak, platila zákonná domněnka, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil (§ 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalobkyně tak nevyvrátila tuto domněnku ani neunesla povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.).12. Nadto žalobkyně neuvedla ani nedoložila původní výši poskytnutého úvěru. Výslovně uvedla, že těmito údaji nedisponuje. Nepředložila ani přehled plateb provedených žalovanou a neprokázala, jakým způsobem byla vypočtena žalovaná částka 12 640,03 Kč. Z obsahu spisu tak není zřejmé, jaká část žalované sumy představuje původní jistinu a zda obsahuje případné úroky, poplatky či jiné nároky.13. Soud nepřehlédl argumentaci žalobkyně založenou na účincích uznání dluhu podle § 2053 o. z. Samotné uznání dluhu však v projednávané věci nemůže bez dalšího vést k úspěchu žaloby. Jestliže z obsahu listin vyplývá, že se nejedná pouze o prosté potvrzení existence původního dluhu, ale o komplexní úpravu spotřebitelského závazku, je třeba nejprve posoudit splnění zákonných předpokladů takového právního jednání. Ty žalobkyně neprokázala.14. Ani případné posouzení věci jako nároku z bezdůvodného obohacení by nemohlo vést k vyhovění žalobě. Kdo se bez spravedlivého důvodu obohatí na úkor jiného, vydá ochuzenému, oč se obohatil (§ 2991 o. z.). Při plnění bez platného závazku lze požadovat vrácení skutečně poskytnutého plnění (§ 2993 o. z.). Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala konkrétní rozsah plnění poskytnutého žalované ani rozsah jejích plateb.15. Za této procesní situace nelze uzavřít, že žalobkyně prokázala vznik ani výši uplatněné pohledávky. Soud proto žalobu v rozsahu po částečném zpětvzetí jako nedůvodnou zamítl. O částečném zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavením řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.