39 C 406/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 810 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předmětná pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 20. 8. 2024 mezi ní a žalovaným distančním způsobem na adrese www.rerum.cz (dále jen „smlouva“), na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím dle smlouvy. Splatnost úvěru nastala dne 20. 12. 2024. Žalovaný přes výzvy doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně na bankovní účet č. [č. účtu], poskytla dne 20. 8. 2024 částku 30 000 Kč. Z informací poskytnutých [právnická osoba]. soud zjistil, že tento účet v dané době patřil žalovanému. Z listiny nazvané zesplatnění ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025, podanou na poštu dne 13. 8. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od doručení.

5. Po právním hodnocení soud shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně. Soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.

6. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že žalobkyně dne 20. 8. 2024 vyplatila na účet žalovaného částku 30 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. [č. účtu]. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a ve spojení s § 2993 o. z. zavázal žalovaného k vrácení částky 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný byla k vrácení dlužné částky prokazatelně vyzván dopisem – předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025, podaným na poštu dne 13. 8. 2025, a to do 3 dnů. Podán byl na poštu stejného dne 13. 8. 2025 (středa), který byl žalovanému na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen na adresu [adresa]. 8. 2025 (pondělí), ve lhůtě do 3 dnů od doručení, tj. do 21. 8. 2025 (čtvrtek) měl plnit. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. od 22. 8. 2025, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 %.

7. Soud tedy žalobkyni přiznal 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 22. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná z 22,92 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 225,07 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 441 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 810 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč, tj. 5 345 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činí 22,92 %, když celkem požadovala částku 48 810 Kč, přiznáno jí bylo 30 000 Kč (tj. úspěch 61,46 %) a zamítnuto bylo řízení co do částky 18 810 Kč (tj. 38,54 %). Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.