Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 40 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, zaplacení částky 25 352,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 352,58 Kč od 6. 5. 2023 do z 2. 1. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 352,58 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 985,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 65 352,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný měl dne 5. 5. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a tato částka mu byla zaslána na účet č. [č. účtu]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr spolu s poplatkem za sjednání ve výši 25 352,58 Kč vrátit do 5. 5. 2023. Žalovaný úvěr uzavřel přes webové stránky www.creditportal.cz. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí SMS kódu Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2024 došlo k postoupení pohledávky z [právnická osoba]., na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno spolu s výzvou k úhradě dluhu dne 20. 12. 20242. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost [právnická osoba]. zaslala na účet č. [č. účtu], který dle sdělení [právnická osoba]. patřil v daném období žalovanému, dne 5. 5. 2022 částku 40 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena dne 29. 11. 2024 ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že měla být dne 5. 5. 2022 uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu] a žalovaný se jej zavázal uhradit do 5. 5. 2023 včetně poplatku za sjednání ve výši 25 352,58 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 5 665 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla podepsána předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím jejího jednatele a na druhé straně je uvedeno strojově jméno a příjmení žalovaného a SMS kód: [Anonymizováno]. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 12. 2024 a zároveň jej vyzvala ve lhůtě 3 dnů k úhradě dluhu, což doložila poštovním podacím lístkem ze dne 20. 12. 2024.5. Po právním hodnocení soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně. Soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. je absolutně neplatná pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.6. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]. dne 5. 5. 2023 vyplatila na účet žalovaného částku 40 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. [č. účtu]. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.") Žalovaný byl k vrácení dlužné částky prokazatelně vyzván dopisem ze 20. 12. 2024, podán na poštu stejného dne (pátek), který mu byl na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen na adresu [adresa]. 12. 2024, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení, tj. do 2. 1. 2025. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. od 3. 1. 2025, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 %. Ve zbývající části nárok žalobkyně soud zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 61 % a neúspěšná z 39 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22 % v částce 3 985,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 268 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 352,58 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 270 Kč ve výši 2 576,70 Kč.8. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.