56 C 591/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 1. 2024 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný získal úvěr ve výši 27 000 Kč, který měl být splacen v 78 pravidelných týdenních splátkách spolu s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti 21. 9. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím www.provident.cz, a to vyplněním online formuláře či telefonicky. Předpokladem uzavření Smlouvy bylo vyplnění Zákaznické karty, v níž žalovaný uvedl své osobní informace, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů a výdajů atd. Totožnost a shoda podoby žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, přičemž údaje o občanském průkazu jsou uvedeny v Zákaznické kartě. Po ověření Zákaznické karty původním věřitelem byla s žalovaným dne 24. 3. 2022 uzavřena úvěrová smlouva a při jejím podpisu byla žalovanému vyplacena finanční hotovost ve výši 27 000 Kč finanční asistentem, který zastupoval původního věřitele při sjednání a uzavření Smlouvy. Žalovaný byl následně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 14. 2. 2024.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 14. 5. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. z listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], že jako smluvní strana je zde uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jako zákazník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 27 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, a to tak, že částka 8 114 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], žalovanému pak byla vyplacena pouze ve výši 18 886 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit poplatek v celkové výši 30 716 Kč sestávající z úroku ve výši 21 759 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 457 Kč. Smlouva je datována 24. 3. 2022, je opatřena podpisem za právní předchůdkyni žalobkyně a za žalovaného. z listiny označené Standardní informace o spotřebitelském úvěru, že listina je datována 24. 3. 2022, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 30 716 Kč a pojistné ve výši 2 340 Kč a žalovaný byl povinen zaplatit celkem 60 056 Kč (včetně poskytnuté jistiny ve výši 27 000 Kč), úrok byl sjednán ve výši 88% ročně, RPS 151,42 %. z listiny označené Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, že listina je datována 24. 3. 2022, jsou zde uvedeny identifikační údaje žalovaného, a to rodné číslo, místo narození, číslo dokladu OP, dále jsou zde uvedeny základní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Z listiny označené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, že tuto smlouvu uzavřela [právnická osoba], jako postupitel, a [Jméno žalobkyně]., jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek identifikovaných příloze na žalobkyni, ve které je uvedena i pohledávka vůči žalovanému. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, že společnost [právnická osoba] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, a to z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru č. [hodnota]. Z výzvy k úhradě ze dne 14. 2. 2024 ve spojení podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 86 843,034 Kč do tří dnů, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 24. 3. 2022 dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky (úvěr) ve výši 27 000 Kč, a to částku 18 886 Kč hotově, částka 8 114 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. [hodnota]. Následně měl žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s dalšími poplatky vrátit, což dosud v celé výši neučinil, když na splátky úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 14. 2. 2024 ve lhůtě do 3 dnů, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

6. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu ze dne 24. 3. 2022 vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na kterou je nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou a výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně nezkoumala příjmy žalovaného. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2022 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu celkem částku 18 886 Kč, když částka ve výši 8 114 Kč nebyla vyplacena žalovanému, ale byla použita na splacení jiného závazku a nedostala se do sféry dispozice žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 18 886 Kč, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 18 886 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 2. 2024 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 19. 2. 2024. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení této výzvy, tj. do 22. 2. 2024, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 23. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 35 527,40 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 290,98 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 13 236,42 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 62,7 % a neúspěch 37,3 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 25,4 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. V dané věci zástupce žalobkyně učinil v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Soud žalobkyni přiznal odměnu za celkem [hodnota] úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) plus DPH 21 % celkem 315 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů, a to za úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) plus DPH 21 % celkem 252 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 592 Kč pak náleží žalobkyni 25,40 %, což představuje částka 658 Kč. Celkem tedy na náhradě nákladů bylo žalobkyni přiznáno 658 Kč. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT.18. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.