59 C 82/2025

Odůvodnění

1. V řízení se žalobkyně jako banka domáhala po žalovaném klientovi s běžným účtem vedeným u žalobkyně jednak zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 000 Kč s tím, že běžný účet č. [č. účtu] mu byl aktivován dle Rámcové smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 2. 11. 2017. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byl dle Dodatku č. [hodnota] ze dne 23. 7. 2023 k Rámcové smlouvě – Smlouvy o kontokorentu (dále „Smlouva“) poskytnut kontokorent po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti ve výši 25 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být úvěr splácen pravidelnou měsíční splátkou. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný tedy porušil smluvní povinnosti a žalobkyně tak dne 25. 9. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 10. 2024. K zaplacení zbývá dlužná jistina 20 138,94 Kč, kapitalizovaný úrok 957,67 Kč, smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 20 138,94 Kč od 25. 9. 2024 do 24. 10. 2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 138,94 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 138,94 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení. Z celkové částky 21 138,94 Kč (20 138,94 Kč a 1 000 Kč) s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu ze dne 25. 9. 2024, podle které tak měl učinit nejpozději do 4. 10. 2025, nezaplatil.[právnická osoba] ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků3. Po provedeném dokazování Rámcovou smlouvou č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2017, obsahující Obchodní podmínky i Ceník, Dodatkem č. [hodnota] k ní – Smlouvou o poskytnutí kontokorentu – ze dne 23. 7. 2023, ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínkami pro používání úvěru, Ceníkem, Výpisy z běžného účtu s pohyby mj. za dobu od 25. 7. 2023 do 1. 11. 2024 a od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023, Přehledem čerpání a splácení kontokorentu, dále Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2024, Přehledem žádostí o úvěr a Úvěrovou zprávou ze dne 23. 7. 2023, má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 11. 2017 Rámcovou smlouvu shora, na základě níž žalovanému aktivovala běžný účet. Následně, ačkoliv jí byla známa finanční situace žalovaného s ohledem na několikaměsíční pohyby na účtu shora, dle kterých konečný zůstatek na účtu klesal opakovaně do záporných hodnot, neobsahoval reprezentativní strukturu výdajů, obsahoval řadu výběrů v hotovosti v řádech tisíců korun bez možnosti ověření jejich následného využití, uzavřela dne 23. 7. 2023 žalobkyně se žalovaným Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě s poskytnutím kontokorentu za situace, kdy již v minulosti zamítla požadovaný úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, kterou poskytla k předchozí žádosti žalovaného de facto úvěr ve výši 25 000 Kč. Ve Smlouvě si účastníci sjednali úrok ve výši 18,9 % ročně. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo schváleno poté, co žalobkyně pozitivně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu shora. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jednak z ním poskytnutých osobních informací a jednak tyto informace sama ověřovala z klientových dokladů, Výpisu pohybů na běžném účtu žalovaného za dobu 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023, včetně dílčích pohybů na něm, dle kterého počáteční zůstatek na účtu byl v záporných hodnotách a konečný zůstatek by byl rovněž v záporných hodnotách nebýt nepravidelných příchozích plateb od [jméno FO] a [jméno FO], k nimž žalobkyně nezkoumala titul ani jejich pravidelnost. Dále pohyb na běžném účtu neobsahoval reprezentativní strukturu výdajů, ale obsahoval pravidelné výběry hotovosti v řadech tisíců korun bez možnosti ověření jejich dalšího využití. Na běžném účtu žalovaného vznikl ke dni 1. 11. 2024 debet v celkové výši 1 000 Kč poté, co bylo připsáno za dobu od 25. 7. 2023 do 1. 11. 2024 388 800,81 Kč a odepsáno 413 970,63 Kč. Dle Výpisu z běžného účtu žalované za dobu od 25. 7. 2023 do 1. 11. 2024 a dle Přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaný celkem čerpal 247 910,85 Kč, celkem uhradil na jistinu 226 814,24 Kč a na úrocích celkem 4 067,91 Kč. Celkem tak bylo uhrazeno 230 882,15 Kč. Výzvou k zaplacení dluhu 22 096,61 Kč (21 096,61 Kč + nepovolený debet na běžném účtu ve výši 1 000 Kč) ze dne 25. 9. 2024 byl žalovaný marně vyzván k zaplacení „do 4. 10. 2024“.4. Žalobkyně s ohledem již na shora uvedené též v odstavci 3. tohoto odůvodnění nevyžádala od žalovaného jakékoliv listiny ohledně především výdajů (rodiny) žalovaného a nebyla tak schopná posoudit jejich výši, strukturu, udělat si obrázek o finanční gramotnosti žalovaného za situace, kdy zejména z pohybů na běžném účtu žalovaného věděla, že žalovaný není schopen ušetřit s ohledem na klesající konečný zůstatek ani disponibilní částku rovnající se splátkám kontokorentu. Výdajové stránce měla coby odpovědný poskytovatel spotřebitelského úvěru, věnovat náležitou pečlivost V souvislosti s posuzováním výdajů neposuzovala zejména nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce). V souvislosti s jeho výdaji se toliko spolehla na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného a stanovila je dle expertní analýzy částkou 4 860 Kč (z výpisu z b. ú. shora přitom vyplývá, že žalovaný pravidelně hradil na nájemné částku ve výši 9 530 Kč měsíčně), která tak zjevně nepokrývá ani tehdejší běžné nájemné, náklady s bydlením spojené na dodávku médií, stravné, cestovné apod. Vycházela tedy u výdajů z částky neadekvátní pro celou domácnost žalovaného, ačkoliv je notorietou, že tato výše nepokrývá potřeby jedné osoby.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 73 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v souvislosti se zpracováním Uvěrové zprávy toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 3. a 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na tuto neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nárokům žalobkyně uplatňovaných ze Smlouvy. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku 230 882,15 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 18 028,70 Kč (rozdíl mezi 247 910,85 Kč postupně čerpaných a 230 882,15 Kč již zaplacenými a 1 000 Kč jako nepovoleného debetního zůstatku). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. dne 4. 10. 2024 dle „Výzvy k zaplacení dluhu – takzvané předžalobní výzvy“ ze dne 25. 9. 2024. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána ke dni prodlení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; tedy ve výši 12,75 % ročně.7. Ve zbývající části 27 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 27 699,51 Kč (21 138,94 Kč jistina a 6 560,67 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 20 329,01 Kč (18 028,70 Kč jistina a 2 300,61 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 73 %.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 73 % bylo přiznáno 47 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 846 Kč.10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.