Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 377 Kč s úrokem z prodlení z částky 94 377 Kč za dobu od 13. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit jí částku celkem 94 377 Kč s příslušenstvím. Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 7. 3. 2018 uzavřely smlouvu o dodávkách elektřiny na adresu [adresa], [adresa], dodávka elektřiny za období od 30. 10. 2018 do 19. 2. 2019 byla žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota] se splatností 12. 11. 2019 v částce 94 377 Kč, žalovaná uvedenou částku nezaplatila, původní věřitel pohledávku poté smluvně postoupil žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně, k nařízenému ústnímu jednání se již zástupce žalované bez omluvy nedostavil, proto soud projednal věc v nepřítomnosti zmocněnce či zástupce žalované. V písemném vyjádření žalovaná vyslovila nesouhlas se žalobou v zásadě s tím, že odběr elektřiny ve vyúčtovaném období nemohl být tak vysoký, když k minulosti měla odběry výrazně nižší, konkrétně poukázala na fakturu za období od 15. 3. 2018 do 29. 10. 2018, za které, ačkoliv se jednalo o období delší, jí byla účtována pouze částka 1 654 Kč. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.
3. Soud věc projednal při ústním jednání bez přítomnosti stran, když zástupce žalobkyně svou neúčast předem omluvil a zástupce žalované strany se k jednání nedostavil.
4. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě smlouvy ze dne 7. 3. 2018 se mimo jiné právní předchůdce žalobkyně (tj. [právnická osoba]) zavázal dodávat žalované elektřinu na výše uvedenou adresu a žalovaná se zavázala zaplatit za ni sjednanou cenu, dodávka elektřiny byla vyúčtována výše uvedenou fakturou, přičemž žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na ni něco zaplatila. Původní věřitel poté postoupil předmětné pohledávky žalobkyni. Z předmětné faktury č. [hodnota] soud zjistil, že byla vystavena za období od 30. 10. 2018 do 19. 2. 2019 na částku 94 377 Kč se splatností 12. 11. 2019, byl vyúčtován odběr 17,919 MWh, počáteční stav elektroměru byl stanoven odhadem odečtu, koncový odečtem zákazníka; žalovaná byla ve vyúčtování poučena o možnostech reklamace. Soud učinil dotaz za společnost [právnická osoba] ohledně sporného stavu elektroměrů, resp. sporného množství odebrané elektřiny, a z vyjádření jmenovaného distributora zjistil, že vyúčtované množství odebrané elektřiny odpovídá hodnotám odečteným z elektroměru na počátku a na konci účtovaného období, resp. na počátku období se jednalo o odhad distributora, protože pro řádný odečet nebyla poskytnuta součinnost, a k únoru 2019 byl údaj opraven na základě fotografie elektroměru. Soud tedy sice neodmítá námitku žalované, že v předchozím období měla odběr elektřiny řádově nižší, to však nic nemění na závěru, že v období, kterého se týkala žaloba, byl odběr ve vyúčtovaném množství.
5. Námitka promlčení, vznesená žalovanou, není důvodná. Faktura č. [hodnota] byla splatná 12. 11. 2019, nárok žalobkyně podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě a promlčel by se tedy 12. 11. 2022, žaloba v této věci byla však podána již 1. 9. 2022, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.
6. Po právním hodnocení uvedeného skutkového stavu, na který byla aplikována zejména ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o koupi, a § 1970 občanského zákoníku v části úroků z prodlení, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci řízení (resp. právní předchůdce žalobkyně jako původní věřitel) platně sjednali smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které původní věřitel žalované dodával elektřinu, a žalované vznikla povinnost ji odebírat a zaplatit za ni odpovídající cenu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by vyúčtovanou dodávku elektřiny zaplatila. Pohledávka byla poté postoupena na žalobkyni, proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku odpovídající vyúčtované ceně elektřiny spolu s úrokem z prodlení.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení. Výše účelně vynaložených nákladů sestává z odměny za zastoupení advokátem ve výši 19 600 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za 4 úkony právní služby, a to příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované, po 4 900 Kč za jeden úkon právní služby), náhrady hotových výdajů v částce 1 200 Kč za 4 uvedené úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč za jeden úkon právní služby), 21% daně z přidané hodnoty ve výši 4 368 Kč dle § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř., a z uhrazeného soudního poplatku 3 776 Kč, celkem tedy dosáhla výše 28 944 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.
8. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.