Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči ní, stanovená rozsudkem [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 23. 8. 2012, č. j. [spisová značka], a to ke dni 31. 8. 2024, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně si dne 16. 9. 2024 podala u soudu žalobu, kterou se domáhala ukončení vyživovací povinnosti. Své podání odůvodnila tím, že důvodem této žaloby je ukončení jejího studia ke dni 31. 8. 2024 a nástup do zaměstnání od 2. 9. 2024. Vzhledem k těmto skutečnostem je již schopna se sama živit a není nadále potřeba, aby jí otec plnil vyživovací povinnost. Tato byla stanovena rozsudkem [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 23. 8. 2012. Vzhledem k tomu, že došlo k podstatné změně poměrů, žádá tímto soud, aby rozhodl o ukončení vyživovací povinnosti k 31. 8. 2024.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě o ukončení vyživovací povinnosti uvedl v podání doručeném soudu 10. 10. 2020, že uznává nárok uplatněný žalobou na ukončení vyživovací povinnosti, když dcera dosáhla věku, kdy je schopna se samostatně živit a má zajištěné odpovídající prostředky na své životní potřeby, proto žádá, aby soud vyhověl návrhu na ukončení vyživovací povinnosti.
3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z nesporných tvrzení účastníků a z rozsudku [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 23. 8. 2012 ve věci [spisová značka], z nichž bylo zjištěno, že soudem byla schválena dohoda rodičů na základě, které byla, tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky a otec zavázán přispívat na její výživu částku 2 000 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 29. 9. 2012. Z vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne 21. 5. 2024 a z pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně ukončila studium vykonanou maturitní zkoušku a uzavřela se společností [právnická osoba] pracovní smlouvu na dobu určitou od 2. 9. 2024.
4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla upravena rozsudkem [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa] dne 23. 8. 2012, a to na částku 2 000 Kč měsíčně, přičemž žalobkyně ukončila studium vykonanou maturitní zkouškou a od 2. 9. 2024 uzavřela pracovní smlouvu na základě které jí vznikl hlavní pracovní poměr a žalobkyně tak nabyla schopnosti se sama živit.
5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 odst. 11 o. z. – Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. V daném případě se žalobkyně žalobou domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k její osobě, která byla naposledy upravena rozhodnutím [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 23. 8. 2012, a to ke dni 31. 8. 2024. Ke zrušení vyživovací povinnosti soudem může být přikročeno pouze v případě, je-li tato otázka, tj. zániku vyživovací povinnosti mezi účastníky sporná, přičemž tento předpoklad v dané věci splněn nebyl. Vztah vzájemné vyživovací povinnosti je vztahem mezi oprávněným a povinným. Oprávněný má právo na přiznání vyživovací povinnosti, tj. na stanovení, případně zvýšení výživného, pokud trvají zákonné podmínky dané § 911 o. z., nikoliv však již oprávnění žádat zrušení vyživovací povinnosti, která naopak náleží osobě k výživnému povinné, ovšem jen v případě, je-li tato otázka zániku vyživovací povinnosti sporná. Ze žaloby samotné, ani z vyjádření žalovaného, však tento předpoklad splněn nebyl, neboť mezi účastníky není sporné, že by vyživovací povinnost k 31. 8. 2024 již netrvala, neboť žalobkyně ukončila přípravu na své budoucí zaměstnání a 2. 9. 2024 uzavřela pracovní smlouvu. Žalobkyně tak nabyla schopnosti se sama živit. Vyživovací povinnost rodičům k dětem vzniká i zaniká ex lege. Není nutné, aby o zrušení rozhodoval soud, může tak učinit pouze a jenom tehdy, je-li tato skutečnost mezi stranami sporná a rozsudek by měl v tomto případě deklaratorní charakter. V daném případě však tato skutečnost nenastala, proto předmět řízení zanikl a není důvodu o tom více rozhodovat. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla se svou žalobu neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.