Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 051 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 051 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 954 Kč k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 051 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu. Žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem dne [datum] na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy a žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnil, a to ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Vedle jistiny úvěru žalobce požaduje úhradu poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty vč. úroků z prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. sazebníkem platným od [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal částku žalobci vrátit spolu s poplatky a příslušenstvím formou 24 pravidelných měsíčních splátek.
4. Listinou označenou jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum], výpisem z účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] za červen [Anonymizováno] a listinou označenou jako posouzení úvěruschopnosti klienta vzal soud za prokázané, že tento prověřil osobu žalovaného ve veřejně dostupných databázích [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dle specifikace úvěru byla výše úvěru ke dni [datum] ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl výši příjmu ze zaměstnání 28 760 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 21 500 Kč.
5. Opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum] a potvrzením o provedené platbě ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce zaslal dne [datum] žalovanému na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě částku ve výši 10 000 Kč.
6. Výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky.
7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Žalobce při zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr využil svou interní metodiku posouzení úvěruschopnost klienta [Anonymizováno]. Zkoumal, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím veřejně dostupných portálů NRKI. Dále provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Takový postup však nelze hodnotit jako dostatečný. Poskytovatel úvěru je povinen si od žadatele o úvěr vyžádat celou řadu podkladů pro posouzení, zda bude úvěr schopen splácet. Žalobce si tak měl vyžádat minimálně pracovní smlouvu či výplatní pásky, aby ověřil, zda žalovaný skutečně pobírá mzdu ze zaměstnání v tvrzené výši. To neučinil, soudu naopak předložil výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc červen [Anonymizováno], přičemž úvěrová smlouva byla uzavřena až na konci listopadu [Anonymizováno], tedy o pět měsíců později. Navíc tento výpis neobsahuje žádnou příchozí platbu odpovídající uvedenému příjmu ze zaměstnání. Soudu tak není známo, z čeho žalobce dovodil pravdivost informací uvedených žalovaným. Nad rámec výše uvedeného je nutné také zmínit, že žalobce nijak nezkoumal výdaje žalovaného, na ty se dokonce ani nedotazoval, když v předloženém potvrzení o provedení ověření bonity klienta tento údaj chybí. Výdajová stránka je přitom stejně podstatnou složkou při zkoumání úvěruschopnosti klienta jako stránka příjmová.
9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, částka 10 000 Kč tak představuje výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 954 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %). Náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva) dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s § 14b vyhlášky vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinný do [datum], třemi režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinný do [datum] a DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč.