Výrok
I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37 678,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 678,65 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 37 678,65 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalovanou dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku ve výši 37 678,65 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce částku splatit do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skrze webové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[právnická osoba]. a žalovanou dne neuvedeného, listinou označenou jako standartní informace o spotřebitelském úvěru a standartními podmínkami úvěrové smlouvy vzal soud za prokázané, že smlouva o revolvingovém úvěru byla soudu předložena bez podpisu právního předchůdce žalobce i žalované, listiny neobsahují žádnou jinou formu podpisu smluvních stran.
4. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., seznamem postupovaných pohledávek, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce a žalovaná byla o tomto řádně informována.
5. Fakturou č. [hodnota] splatnou dne [datum] vzal soud za prokázané, že na revolvingový úvěr bylo ze strany žalované částečně plněno.
6. Výzvou k úhradě pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
8. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, žádné důkazy prokazující tato tvrzení však soudu nepředložil. Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou stránku žadatele o úvěr, tedy ověřovat zdroje a výši pravidelných příjmů žadatele o úvěr, ale také stránku výdajovou, kdy za tímto účelem je nutné vyžádat doklady především k pravidelným výdajům žadatele o úvěr. Žalobce v řízení neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zkoumal jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, když žalobce nikterak blíže nespecifikuje, k jakým zjištěním na základě ověření dospěl a nepředložil ani žádné listinné důkazy.
9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud však z provedených důkazů nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce skutečně poskytl žalované tvrzenou částku ve výši 37 678,65 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádný důkaz o tom, že by tvrzenou částku žalované skutečně poskytl, z předložené faktury č. [hodnota] navíc vyplývá, že dne [datum] žalovaná vybrala pouze částku ve výši 25 000 Kč, což je v přímém rozporu s tvrzením žalobce v žalobě. Žalobce v rámci řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, jakou částku žalovaná uhradila, přestože částečné plnění vyplývá z předložené faktury č. [hodnota], když celková dlužná částka k datu splatnosti je zde vyšší než částka požadovaná v tomto řízení. Je tak zřejmé, že na dlužnou částku bylo žalovanou plněno alespoň částečně. Soud s ohledem na nedostatek tvrzení ze strany žalobce neměl jak vyčíslit výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nebylo jej možné ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Soud proto žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl plný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.