Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 888,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 888,01 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 28 199,70 Kč spolu s úrokem z prodlení veš výši 11,5 % ročně z částky 959,22 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a co do částky 454,58 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 542,29 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 23. 10. 2024, na jejímž základě poskytl žalované úvěr až do výše 22 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalobce vyplatil žalované na bankovní účet č. [č. účtu] bezhotovostním převodem dne 12. 3. 2025 částku 954 Kč, dne 9. 1. 2025 částku 4 274 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 1 600 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 5 500 Kč, dne 3. 3. 2025 částku 5 000 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 5 000 Kč, celkem tedy částku 22 328 Kč. Žalovaná měla částku spolu s úroky a poplatky vrátit žalobci nejpozději do 16. 4. 2026 formou denních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 8. 9. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 9. 9. 2025. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 440,60 Kč, a to dne 21. 11. 2024 částkou ve výši 66,27 Kč, dne 19. 12. 2024 částkou ve výši 8,21 Kč, dne 17. 1. 2025 částkou ve výši 15,65 Kč, dne 20. 2. 2025 částkou ve výši 38,49 Kč, dne 21. 3 .2025 částkou ve výši 80,46 Kč, dne 23. 4. 2025 částkou ve výši 140,63 Kč a dne 23. 5. 2025 částkou ve výši 90,89 Kč. Žalobce ke dni podání žaloby eviduje nesplacený dluh žalované v celkové výši 50 087,71 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 21 888,01 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 207,15 Kč, smluvního úroku ve výši 27 240,48 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 724,23 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 27,84 Kč. Žalobce v souladu se smlouvou požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobce uplatňuje tento nárok pouze za první 90 dnů prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 7. 6. 2025. Žalovaná dále ničeho nezaplatila ani přes předžalobní výzvu ze dne 28. 1. 2026.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 23. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 23. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalované částku až do výše 22 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných denních splátkách.
4. Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 23. 10. 2024 až 12. 3. 2025 vzal soud za prokázané, že žalovaná v uvedeném období čerpala úvěr v částce 5 500 Kč dne 23.10. 2024, 1 600 Kč dne 7. 1. 2025, 4 274 Kč dne 9. 1. 2025, 5 000 Kč dne 27. 2. 2025, 5 000 Kč dne 3. 3. 2025, 954,61 Kč dne 12. 3. 2025, celkem tedy ve výši 22 328,61 Kč.
5. Listinou označenou jako předpis denních splátek vzal soud za prokázané, že žalovaná měla hradit denní splátky ve výši 60,29 Kč ode dne 24. 10. 2024 až do dne 17. 4. 2026.
6. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalovanou uvedený čistý měsíční příjem činí 15 700 Kč, vypočítané minimální měsíční výdaje činí částku 8 360 Kč.
7. Upomínkou ze dne 8. 9. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanou upozornil na neuhrazené závazky po splatnosti a vypověděl smlouvu o úvěru s okamžitou platností.
8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026, včetně potvrzení o podání vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.
9. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
10. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Žalobce soudu nepředložil žádné důkazy jak k tvrzeným příjmům žalované, tak k tvrzeným pravidelným výdajům, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Poskytovatel spotřebitelského úvěru přitom nemůže spoléhat na subjektivně poskytnuté údaje spotřebitelem, nýbrž musí posuzovat úvěruschopnost objektivně, zejména ověřením příjmů u zaměstnavatele a ověřením jeho výdajů, přičemž zjištění, že spotřebitel není veden v evidenci dlužníků, samo o sobě nestačí. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalované, byť zjevně bankovní účet měla, když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích pravdivá.
11. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 10. 2024 pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. března 2018, sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
13. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 22 328,61 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku 440,60 Kč. Žalobce v žalobě vyčíslil, že na jistině dluží žalovaná částku ve výši 21 888,01 Kč, tato částka pak představuje výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.