Výrok
I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 777,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 777,99 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 94 777,99 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku ve výši 94 777,99 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce částku splatit do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skrze webové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu, žalovaný na dluh částečně plnil, zbylou dlužnou částku ve výši 94 777,99 Kč však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalovaným dne [datum], listinou označenou jako standartní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].l[Anonymizováno] [Anonymizováno]., dodatkem o navýšení úvěrového limitu ze dne [datum] a dodatkem o navýšení úvěrového limitu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] byla soudu předložena bez podpisu právního předchůdce žalobce i žalovaného. Stejně tak nejsou podepsány oba dodatky o navýšení úvěrového limitu. Listiny neobsahují žádnou jinou formu podpisu smluvních stran.
4. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].l[Anonymizováno] [Anonymizováno]. ze dne [datum], seznamem postupovaných pohledávek, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce a žalovaný byl o tomto řádně informován.
5. Fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že na revolvingový úvěr bylo ze strany žalovaného částečně plněno.
6. Výzvou k úhradě pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
8. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, žádné důkazy prokazující tato tvrzení však soudu nepředložil. Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou stránku žadatele o úvěr, tedy ověřovat zdroje a výši pravidelných příjmů žadatele o úvěr, ale také stránku výdajovou, kdy za tímto účelem je nutné vyžádat doklady především k pravidelným výdajům žadatele o úvěr. Žalobce v řízení neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zkoumal jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného, když žalobce nikterak blíže nespecifikuje, k jakým zjištěním na základě ověření dospěl a nepředložil ani žádné listinné důkazy.
9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud však z provedených důkazů nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce skutečně poskytl žalovanému tvrzenou částku ve výši 94 777,99 Kč. Žalobce navíc v rámci řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, jakou částku žalovaný uhradil, přestože tvrdil, že žalovaný na dluh částečně plnil a částečné plnění vyplývá i z předložené faktury č. [hodnota], je tak zřejmé, že na dlužnou částku bylo žalovaným plněno alespoň částečně. Soud s ohledem na nedostatek tvrzení ze strany žalobce neměl jak vyčíslit výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nebylo jej možné ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Soud proto žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl plný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.