Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 880 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 5 760 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 760 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 1 237,17 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 799 Kč k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 877,17 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě poskytl žalované úvěr v celkové výši 15 200 Kč. Žalovaná měla částku spolu s úroky a poplatky vrátit žalobci do [datum]. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 1 320 Kč, a to i přes předžalobní výzvu ze dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne [datum], sazebníkem žalobce platným od [datum] a všeobecnými obchodními podmínkami platnými od [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Touto smlouvou se žalovaný zavázal poskytnout žalované částku do výše 7 100 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 9 160 Kč do [datum].
4. Potvrzením o platbách za období od [datum] do [datum] vzal soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] žalovaná načerpala úvěr v celkové výši 15 200 Kč.
5. Listinou označenou jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, listinou označenou jako identifikované příjmy, výpisem o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalobcem vypočítaný měsíční čistý příjem žalované činí 25 247 Kč, vypočítané minimální měsíční výdaje činí částku 10 760 Kč.
6. Výzvou k úhradě ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.
7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Žalobce soudu nepředložil žádné důkazy jak k tvrzeným příjmům žalované, tak k tvrzeným pravidelným výdajům, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Poskytovatel spotřebitelského úvěru přitom nemůže spoléhat na subjektivně poskytnuté údaje spotřebitelem, nýbrž musí posuzovat úvěruschopnost objektivně, zejména ověřením příjmů u zaměstnavatele a ověřením jeho výdajů, přičemž zjištění, že spotřebitel není veden v evidenci dlužníků, samo o sobě nestačí. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalované, byť tato zjevně bankovní účet měla, i když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalované o jejich příjmech a výdajích pravdivá.
9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. ÚS [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 200 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku 1 320 Kč. Rozdíl ve výši 13 880 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 799 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 044 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinný do [datum], třemi režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinným do [datum], a DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč. Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 799 Kč, kterou je žalovaná dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.