Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 258 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 258 Kč od [datum] do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a co do částky 4 493 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21 851 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum] a dne [datum] byla žalované zaslána částka 2 100 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 258 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje, činí 19 858 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 13 100 Kč, a to konkrétně ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne [datum], ke dni vyhotovení návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 4 493 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, 4x dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], 2x dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] a výpisem z běžného účtu vedeného na žalobce č. [č. účtu] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované částku 4 000 Kč, smlouva byla následně celkem [hodnota] dodatky upravována tak, že výsledná částka poskytnutá žalované činí 13 100 Kč.
4. Upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum] a výzvou k úhradě ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky.
5. V řízení však nebylo nijak prokázáno, že by žalobce jakkoliv ověřoval schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péči; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
6. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. ÚS [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
7. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 13 100 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 13 100 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení. Na žalované bylo, aby v řízení případně tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci měli podobný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.