Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 213,70 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného úroku ve výši 14 800,01 Kč, co do nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a co do částky 1 144 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 21 144 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši 28 600 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalovaným dne [datum], formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzením o provedení transakce ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši. Dne [datum] právní předchůdce žalobce zaslal platbu ve výši 20 000 Kč žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě.
4. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalobcem dne [datum], dílčí smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalobcem, včetně přílohy č. [hodnota] – seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován.
5. Výzvou k úhradě ze dne [datum], výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a následně také žalobce opakovaně vyzývali žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.
7. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce nikterak úvěruschopnost žalovaného nezkoumal, respektive žalobce toto ani netvrdí, takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.
8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. ÚS [Anonymizováno] /18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poukázal na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku ve výši 6 500 Kč, rozdíl ve výši 13 500 Kč tak představuje výši bezdůvodného obohacení. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.