Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 090 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 090 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 17 262,58 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 577,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 621,30 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18 352,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o úvěru č. [IBAN]. Předmětem smlouvy bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému zboží v hodnotě 47 990 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zboží žalobci splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,15 % ročně, a to formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 1 675 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, když neuhradil splátku splatnou dne [datum], pročež žalobce přistoupil dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Úvěrovou smlouvou č. [IBAN] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], úvěrovými podmínkami ze dne [datum], smlouvou o obchodním zastoupení č. [hodnota] uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne [datum] a potvrzením o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum], prostřednictvím obchodního zástupce žalobce – společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [IBAN], na základě které bylo žalovanému poskytnuto zboží – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] v ceně 47 990 Kč. Částka měla být splacena žalobci formou 36 měsíčních splátek po 1 675 Kč, a to do [datum]. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční výdělek činí 28 000 Kč.
4. Listinou označenou jako přehled plateb pro smlouvu č. [IBAN] ze dne [datum], listinou označenou jako tabulka umoření ze dne [datum], listinou označenou jako zesplatnění pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 46 900 Kč a následně splácet úvěr přestal, žalobce pro neplacení úvěru zesplatnil ke dni [datum] úvěr v plné výši a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 17 333,30 Kč.
5. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.
6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce, popř. jeho obchodní zástupce, ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného vůbec nezkoumal. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce v řízení netvrdil, že by jakkoli schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumal a ani k tomuto nepředložil žádné důkazy. Žalovaný sice byl při uzavírání smlouvy dotazován na své majetkové poměry, uvedené skutečnosti však nebyly ze strany žalobce, popř. jeho obchodního zástupce, jakkoli ověřovány. Takový postup při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem není v souladu se zákonem. Poskytovatel úvěru, popř. jeho obchodní zástupce, je povinen vyžádat si od žadatele o úvěr podklady prokazující jeho tvrzení o svých majetkových poměrech. Těmito důkazy mohou být např. výplatní pásky, výpisy z bankovních účtů, a naopak co se týká výdajů např. nájemní smlouva či vyúčtování za jednotlivé měsíční výdaje. Informace uvedené žalovaným v úvěrové smlouvě jsou navíc dle soudu zcela nereálné, když žalovaný např. uvedl, že nad rámec výdajů na bydlení ve výši 2 500 Kč a výdajů na splátky ostatních úvěrů ve výši 2 000 Kč nemá žádné další měsíční výdaje.
7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy č. [IBAN] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.
8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. ÚS [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.
9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce, resp. jeho obchodní zástupce, poskytl žalovanému zboží v hodnotě 47 990 Kč. Žalovaný se převzetím tohoto zboží bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle ust. § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Dle sdělení žalobce uhradil žalovaný částku v celkové výši 46 900 Kč, částka ve výši 1 090 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl větší úspěch ve věci žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, neboť byl v rámci řízení zcela nečinný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.