Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 211 193,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 956,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 438,59 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 209 593,89 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 211 193,89 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 211 193,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále též jen „smlouva“), na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 210 000 Kč (bezhotovostně na jím označený bankovní účet) s tím, že žalovaný se zavázal načerpaný úvěr vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný v průběhu vztahu ze smlouvy načerpal celkem částku 862 380,94 Kč a uhradil částku 894 398 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně evidovala za žalovaným pohledávku v částce 209 593,89 Kč na jistině, částku 600 Kč na nákladech vymáhání a částku 1 000 Kč na smluvních pokutách. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z načerpané jistiny v sazbě 20,88 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 29 956,59 Kč, dále úroku z vyčerpané jistiny ve výši 20,88 % ročně od [datum] do zaplacení (požadováno však v nižší výši 12 %), kapitalizovaného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 6 438,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně doplnila svá tvrzení k procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že vycházela ze své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a provedených výpočtů hodnot [Anonymizováno] klienta, dále z lustrací žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Poukázala na skutečnost, že žalovaný dlouhodobě hradil na smlouvu, byl tudíž schopen úvěr splácet. K námitce žalovaného ohledně nepřiměřené výše úrokové sazby poté uvedla, že v daném období byla průměrná roční úroková sazba 12,48 %, sjednaný úrok činil 20,88 % p. a., je tak zcela přiměřený a nepříčí se dobrým mravům či ustanovením na ochranu spotřebitele, k čemuž odkázala rovněž na relevantní rozhodnutí Nejvyššího soudu.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předmětnou smlouvu neuzavřel z vlastní iniciativy, ale pod tlakem intenzivní a opakované telemarketingové kampaně ze strany žalobkyně. Po předchozím řádném splacení jiného závazku byl opakovaně ze strany žalobkyně kontaktován, až nakonec souhlasil s tzv. flexibilní půjčkou, kterou mu pracovníci žalobkyně prezentovali jako beznákladovou rezervu. Připustil, že mu ze strany žalobkyně byly poskytnuty předmětné peněžní prostředky, které však již uhradil. Zpochybnil, že by však ze strany žalobkyně byla před uzavřením smlouvy řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, ke svým příjmům žádné doklady nepředkládal, údaje o příjmech byly v žádosti o úvěr záměrně pracovnicí žalobkyně upraveny, aby vyhověl podmínkám splácení. Jeho situaci ohledně možnosti splácení pak významně ovlivnilo vážné onemocnění vedoucí k invaliditě. Požádal proto o přeměnu flexibilního úvěru na standardní s nižší úrokovou sazbou, tedy i splátkami, což bylo zamítnuto. Následně čelil nátlaku na splácení. Kvůli tomu si bral další půjčky a dostal se do dluhové spirály. Příslušné dokumenty ke smlouvě však již nemá k dispozici, neboť mu byl znemožněn přístup do klientské zóny žalobkyně.
3. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě níž byly žalovanému žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové částce 862 380,94 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 894 398 Kč.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené flexibilní půjčka-revolvingový úvěr č. [hodnota] ze dne [datum], že žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 210 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou 20,88 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z úvěrového rámce, tj. 4 599 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaný, označený jménem a rodným číslem, jako fyzická osoba - spotřebitel. Smlouva obsahuje kontaktní informace žalovaného včetně jeho rodinného stavu, vzdělání a příjmu s tím, že jako zaměstnavatel je uvedena společnost [právnická osoba], čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 58 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 33 000 Kč. V řádku podpisu klienta je uveden číselný kód [Anonymizováno].- z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě ze dne [datum] k osobě žalovaného, že žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 862 380,94 Kč, zároveň splátkami od [datum] do [datum] (dne zesplatnění) zaplatil žalobkyni celkem 894 398 Kč.- z úvěrové zprávy k osobě žalovaného, že u žalovaného byly evidovány čtyři existující splátkové kontrakty (hypoteční, osobní a spotřební úvěry) s měsíčními splátkami v celkové výši 28 022 Kč a dále jedna kreditní karta.- z karty klienta ze dne [datum], že v této je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela, přičemž u specifikace klienta (žalovaného) je uveden rodinný stav rozvedený, bezdětný, zdroj příjmu klienta - zaměstnanec s výší příjmu 58 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 33 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 28 000 Kč.- z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení celkové částky 232 105,08 Kč na označený účet do [datum], výzva byla dne [datum] zaslána na adresu žalovaného.- z listiny označené dohledání informací o činnosti klienta, že smlouva č. [hodnota] byla elektronicky podepsána sms kódem ([Anonymizováno]) dne [datum] v 17:58 hod. z telefonního čísla [tel. číslo], což bylo telefonní číslo [tel. číslo].
5. Pokud soud provedl důkazy (čtením listin - úvěrové podmínky žalobkyně, kopie OP žalovaného, výzva k zaplacení ze dne [datum], znalecký posudek ze dne [datum], výpis proplácení smlouvy, sdělení společností [Anonymizováno] a. s. a [právnická osoba]., výpis z účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum]), z nichž v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z nich nezjistil žádné další skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný právní závěr.
6. Soud pak nepřistoupil k provedení dalších důkazních návrhů označených ze strany žalovaného, a sice k vyžádání stanoviska ČNB ohledně neplatnosti předmětné smlouvy, výslech pracovnice call centra žalobkyně, výpisy z bankovních a nebankovních registrů k osobě žalovaného, z důvodu jejich nadbytečnosti.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o revolvingovém úvěru ze dne [datum], prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně za použití potvrzujícího sms kódu zaslaného z telefonního čísla žalovaného, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v rámci 210 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet se sjednanou roční úrokovou sazbou 20,88 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z úvěrového rámce. Žalobkyně přitom řádně nezjišťovala, jestli žalovaný bude schopen dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaný načerpal od žalobkyně peněžní prostředky do celkové výše 862 380,94 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradil celkem 894 398 Kč.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěr (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Bylo prokázáno, ostatně o uvedeném nebylo mezi účastníky sporu, že uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota] podle § 2395 a násl. o. z., a to za použití technických prostředků komunikace na dálku (webového rozhraní žalobkyně a telefonu žalovaného) ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. Proto bylo nutno na označenou smlouvu aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že podle shora citovaných § 86 a § 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nedostála.
13. Žalobkyně sice doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, nicméně z předložených listin, zejména „Karta klienta“ a „Úvěrová zpráva“ nelze bez dalšího zjistit, jak konkrétně byla ověřována příjmová a výdajová stránka žalovaného v kontextu jeho (skutečných) osobních poměrů. Nelze se ztotožnit se stanoviskem žalobkyně, že v tomto směru lze vycházet (toliko)z jí nastavených automatizovaných modelů. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu lze jen těžko bez ověřených údajů o skutečných příjmech či výdajích žadatele učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit tak jeho schopnost úvěr splácet (srovnej závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] aj.). To, že žalobkyně využila interní a externí zdroje, vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti a počítala i s výdaji na domácnost a živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není v poměrech posuzované věci dostačující. Zvláště za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že mělo dojít k (záměrné) úpravě jeho skutečných příjmů, přičemž ke svým příjmům žalobkyni žádné podklady nedokládal. Nelze pak odhlédnout, že žalovaný měl v dotčené době další existující úvěrové produkty s měsíčními splátkami v částce cca 28 000 Kč. Žalobkyně tedy objektivně musela (měla) mít pochybnosti o tom, jak bude žalovaný schopen splácet další úvěr. V kontextu závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] tak existovaly důvodné pochybnosti o bonitě žalovaného, žalobkyně jako poskytovatelka úvěru proto pochybila v procesu posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž na uvedeném ničeho nemění ani zjištění, že žalovaný byl po určité období schopen poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet, respektive tyto nakonec zaplatil.
14. Ze shora popsaných důvodů soud dovodil absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází rovněž z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
15. S ohledem na shora uvedená zjištění a tvrzení samotné žalobkyně, že žalovaný načerpal celkově částku 862 380,94 Kč, přičemž ke dni rozhodnutí soudu již uhradil 894 398 Kč, soud neshledal žalobu důvodnou, neboť žalovaný již vrátil vše, co mu bez právního důvodu bylo žalobkyní poskytnuto ve smyslu § 2991 ve spojení s § 2993 o. z. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
16. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že se již podrobněji nezabýval okolnostmi uzavření smlouvy (zejména tvrzeným nátlakem), a to s ohledem na přijatý závěr o neplatnosti smlouvy jako takové.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je poté odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého byl za dané situace zcela procesně úspěšný žalovaný, jenž se však nákladů řízení výslovně vzdal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.