Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 20. 8. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 400 Kč za dobu od 20. 8. 2023 do 10. 6. 2024 a co do částky 1 998 Kč (smluvní pokuta), se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 775 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 24 203 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 7. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatky) dle smlouvy, a to k datu splatnosti dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále též jen „VOP“). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, kdy poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází ve veřejných registrech, nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, když byl zjištěn čistý měsíční příjem 19 200 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě a toto odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva s žalovaným byla uzavřena elektronicky. Úvěr ve výši 17 400 Kč byl žalovanému vyplacen dne 20. 7. 2023 bezhotovostně na účet č. [č. účtu]. Úvěr byl splatný dne 19. 8. 2023, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 22 205 Kč, sestávající z jistiny 17 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 530 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 110 Kč a poplatku za službu „Presto“ 165 Kč. V souladu s čl. 6.4 VOP též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, kterou žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v kapitalizované výši od 20. 8. 2023 do 18. 11. 2023 v částce 1 998 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.
3. K jednání nařízenému ve věci dne 29. 5. 2025 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil a ani se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 20. 7. 2023, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 17 400 Kč jako spotřebitelský úvěr s RPSN 1569,63 %, včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 530 Kč. Smlouva je opatřena podpisem (jen) za žalobkyni- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že v tomto je popsáno, kdy a z jakých údajů bylo vycházelo při výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, přičemž je uvedeno že žalovaný žije v domácnosti sám, ověřený čistý měsíční příjem je ve výši 19 200 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 21 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, na bydlení 8 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, disponibilní příjem tak činí 9 200 Kč- z identifikovaných příjmů, že v této je obsaženo prohlášení žalobkyně o ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného jako spotřebitele v souladu s jejími pravidly, a to dle bankovního výpisu ve výši 19 200 Kč- z přehledu bankovních transakcí a zprávy [právnická osoba], že byla na účet č. [č. účtu] zaslána dne 20. 7. 2023 částka 17 400 Kč. Tato částka byla na bankovní účet žalovaného připsána- z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 31. 5. 2024 a podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů na označený účet, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – kopie OP, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky, sazebník, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování a filozofie společnosti), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovému stavu věci. Žalobkyně se dne 20. 7. 2023 dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky (úvěr) až do výše 17 400 Kč, bezhotovostně na jeho účet, které měl žalovaný následně žalobkyni s dalšími poplatky vrátit. Dne 20. 7. 2023 tak byla žalovanému poskytnuta částka 17 400 Kč. Žalobkyně přitom řádně neověřovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ač byl dne 31. 5. 2024 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k jejich zaplacení ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za užití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak z listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze ověřit relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného. Žalobkyní předložené listiny „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného spolehlivě prokázat. Nelze zkontrolovat, z jakých podkladů bylo žalobkyní v zaznamenaných údajích o žalovaném vycházeno, když soudu nebyly předloženy žádné listiny, ze kterých žalobkyně vycházela jako např. výplatní pásky. Stejně tak žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzené výdaje žalovaného. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 29. 5. 2025 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 17 400 Kč převodem na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný v řízení netvrdil, tím méně prokázal, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 17 400 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení § 1968 a § 1970 o. z., za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný byl tak povinen zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 31. 5. 2024, doručenou 6. 6. 2024 (ve smyslu ustanovení § 573 o. z.). S ohledem na uvedenou třídenní lhůtu plnění, byl tak povinen plnit nejpozději do 10. 6. 2024 a od 11. 6. 2024 byl již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle procesního úspěchu žalobkyně (počítáno včetně úroků a úroků z prodlení za dobu do data rozhodnutí soudu), která byla ve sporu úspěšná co do 66 %, neúspěšná co do 34 %, podle rozdílu úspěchu a neúspěchu, pak rozdíl činí 66 % - 34 % = 32 %, žalobkyni tedy bylo přiznáno 32 % nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 969 Kč, odměnou za tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, kdy jeden úkon činí 300 Kč, tři úkony právní pomoci pak 900 Kč, dále tři režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024. Náklady právního zastoupení byly takto zjištěny celkem ve výši 1 200 Kč, k tomu je nutno připočíst 21% DPH, kdy zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH, kdy z částky 1 200 Kč činí 21 % DPH částku 252 Kč. Náklady právního zastoupení včetně DPH tak činí 1 452 Kč + zaplacený soudní poplatek 969 Kč, náklady řízení činí celkem 2 421 Kč, z toho bylo přiznáno žalobkyni 32 %, tj. 774,72 Kč, zaokrouhleno na 775 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.19. V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby, věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou standardně měněny pouze identifikační údaje žalované strany a údaje týkající se výše dluhu a splatnosti. Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní.20. Lhůta k plnění byla dána v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.