Výrok
I. Řízení se co do částky 507,03 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 400 Kč za dobu od 21. 3. 2022 do 3. 4. 2024, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 892,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 7. 2021 do 20. 3. 2022 z částky 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 875,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 787,04 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 3 700 Kč (smluvní pokuta), zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově dne 19. 11. 2021 a postoupenou zdejšímu soudu dne 2. 12. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaným byla uzavřena dne 25. 2. 2020 smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na základě níž žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 7 400 Kč, které se zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 572,94 Kč a smluvním úrokem, to vše do 16. 3. 2020. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 7. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 853,26 Kč, skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 572,94 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 633,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 966,23 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 581 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (jistina a poplatek za poskytnutí úvěru), tj. 3 700 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.
3. Žalobkyně vzala podáním ze dne 5. 8. 2024 žalobu částečně zpět co do částky 507,03 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2024 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 400 Kč za dobu od 21. 3. 2022 do 3. 4. 2024. Soud řízení zastavil v rozsahu tohoto zpětvzetí v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), když souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím není třeba, jelikož k tomuto zpětvzetí došlo ještě před zahájením jednání.
4. Žalobkyně se k ústnímu jednání dne 17. 6. 2025 nedostavila, omluvila se, souhlasila s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázáno, že jako smluvní strany jsou označeny [právnická osoba] [Anonymizováno] jako věřitel a žalovaný jako klient, oba dokumenty byly podepsány za klienta kódem [Anonymizováno], předmětem smlouvy byl závazek poskytnout klientovi úvěr ve výši 7 400 Kč dne 25. 2. 2020, úvěr byl splatný v rámci 1 splátky ve výši 9 694,13 Kč do 16. 3. 2020, s roční úrokovou sazbou 40 % a s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 131,94 Kč. Výše RPSN 13 901,40 %.
6. Potvrzením o platbě má soud za prokázáno, že dne 25. 2. 2020 byla z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba] [Anonymizováno] zaslána částka 7 400 Kč na bankovní účet č. [č. účtu].
7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021 a podacím archem ze dne 29. 7. 2021 má soud za prokázáno, že postupitel informoval žalovaného, že pohledávka ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] včetně příslušenství byla postoupena na společnost [Jméno žalobkyně].
8. Z výzvy před podáním žaloby a poštovního podacího archu ze dne 2. 11. 2021 má soud za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 21 438,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 400 Kč za dobu od 19. 7. 2021 do 1. 11. 2021 ve výši 210,85 Kč na uvedený bankovní účet nejpozději do 11. 11. 2021.
9. Z ostatních listin předložených soudu nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti, které mají význam pro rozhodnutí v této věci.
10. Dle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. V dané věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele, společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno], za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby v této věci.
12. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nazvanou Smlouva o úvěru, tato listina byla však podepsána pouze SMS kódem, z kterého nelze jednoznačně prokázat, že jej zadal žalovaný.
13. Soud má za prokázáno, že žalovanému byla zaslána na jeho bankovní účet částka 7 400 Kč, že z této zůstala nesplacená jistina 6 892,97 Kč, kdy žalovaný sám netvrdil ani neprokázal, že by na tuto částku něčeho uhradil, žalovanému bylo oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, která je aktivně legitimována v tomto sporu. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021 odeslanou 2. 11. 2021. V rámci povoleného oddlužení v insolvenčním řízení žalovaný uhradil částku 507,03 Kč žalobkyni, v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno po částečném zpětvzetí žaloby.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
21. Pokud jde o právní hodnocení, pak soud má za to, že nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, nebyla řádně zkoumána výdajová stránka žalovaného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl zamýšleného výsledku. Soud dále poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podrobuje analýze pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud v daném případě dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila s odbornou péčí řádně schopnost žalovaného úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že nevzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2020 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet bez návrhu (§ 588 o. z.). Dalším důvodem neplatnosti smlouvy je, že tato nebyla řádně žalovaným podepsána.
22. Insolvenční řízení žalovaného skončilo dne 3. 4. 2024 a následující den pak byl žalovaný první den v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně, kdy bylo žalovanému poskytnuto plnění dle neplatné smlouvy ve výši 7 400 Kč, na tuto částku bylo plněno částečně ve výši 507,03 Kč, zbývá nezaplacená jistina ve výši 6 892,97 Kč, tuto byl žalovaný zavázán žalobkyni v souladu s § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., kdy žalobkyně má právo na vrácení všeho, co bylo dle neplatné smlouvy poskytnuto žalovanému. Soud proto shledal důvodnou žalobu ve vztahu k této jistině, a dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení za dobu od 4. 4. 2024, tj. ode dne následujícího po skončení insolvenčního řízení, do zaplacení. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení dle občanského zákoníku.
23. Ve zbývajícím rozsahu a to i co do zákonného úroku z prodlení za dřívější období a ve vyšší výměře byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III. tohoto rozsudku), kdy dřívější splatnost bezdůvodného obohacení nebyla prokázána.
24. Výrok IV. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy podle procesního úspěchu stran byl v převážné části žalobního nároku úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůta k plnění byla dána v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.