81 C 103/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 19. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 813,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že BNP Paribas [právnická osoba], se sídlem boulevard [adresa], Francouzská republika, reg.č.: [tel. číslo] RCS [adresa], jako postupitel (dále jen „BNP Paribas“) a žalobkyně, jako postupník spolu dne 18. 9. 2023 uzavřeli Smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které BNP Paribas poskytla klientům v České republice, prostřednictvím své pobočky [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], a to [adresa] Verze formuláře:35-d včetně souvisejících smluv o skupinovém pojištění a pohledávek, s účinky od 1.11.2023 (dále jen „Postupní smlouva“). BNP Paribas České republice vystupovala pod obchodní značkou Hello bank! BNP Paribas a žalobkyně dne 1. 11. 2023 souhlasným prohlášením osvědčily, že s účinností od 1. 11. 2023 se žalobkyně stala smluvní stranou veškerých postoupených smluv, převzala veškerá smluvní práva, povinnosti a prospěch z postoupených smluv a ze smluv s těmito souvisejícími. Přílohou souhlasného prohlášení je seznam postoupených smluv. Žalobkyně k důkazům zakládá příslušnou přílohu ze seznamu, kde je identifikována postoupená smlouva, která je předmětem tohoto řízení. Akceptací žádosti o poskytnutí úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 1. 2020 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč na neurčitou dobu trvání úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. V souladu s čl. III. Smlouvy jsou nedílnou součástí Smlouvy Produktové podmínky pro revolvingové úvěry (dále jen „Podmínky“). Žalovaný ve Smlouvě prohlásil, že se seznámil s úplným zněním Podmínek a Sazebníkem pro úvěry a s veškerými informacemi a dokumenty ke Smlouvě a že se všemi bez výhrad souhlasí. Žalovaný přímo v čl. II. Smlouvy o sobě sdělil údaje k posouzení své úvěryschopnosti a posouzení žádosti o úvěr. Dále v čl. V odst. 1 Smlouvy žalovaný prohlásil, že souhlasí s tím, aby před schválením a uzavřením Smlouvy byla jeho solventnost prověřena v registru dlužníků SOLUS. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, přičemž v tomto směru je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. k úplnému splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Žalobkyně v tomto směru porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Dále žalobkyně při schvalování úvěru v rámci interního systému žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB. Z žádného z těchto registrů nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovanému úvěr za účelem konsolidace neposkytla. Schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr posuzuje žalobkyně v každém případně individuálně a vynakládá aktivní činnost za účelem zjištění, zda dosavadní, ale i předpokládané majetkové a osobní poměry žadatele odpovídají tomu, aby při vynaložení této odborné péče žalobkyně úvěr žadateli poskytl. Ze zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit, a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena. [právnická osoba] souladu s čl. III. Smlouvy byl žalovanému poskytnut na úvěrový účet revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč při smluvní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě a který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, jejichž počet a výše závisí na vyčerpaných finančních prostředcích z úvěrového rámce. Celková výše měsíčních splátek byla ujednána tak, že splátka je ve výši minimálně 5 % z dlužné částky (zaokrouhlené nahoru) evidované na úvěrovém účtu k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč. Bylo-li ve Smlouvě sjednáno pojištění, zavázal se žalovaný v splátce platit i pojištění. Splatnost splátek byla sjednána k 17. dni každého měsíce, počínaje 17. 2. 2020. Žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč. Žalobkyně se dle čl. III odst.

2 Smlouvy zavázala vést úvěrový účet za účelem evidence čerpání a splácení peněžních prostředků poskytnutých z úvěrového rámce. Čerpání úvěru bylo ujednáno čerpáním z úvěrového účtu žalovaného nebo dle čl. IV. odst. 2 Smlouvy přímo na účet zprostředkovatele na úhrady kupní ceny předmětu financování. Čerpání úvěru bylo možné provádět opakovaně. V čl. III. Smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána roční úroková sazba, platná ke dni uzavření Smlouvy. V souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru žalobkyně požaduje smluvní úrok v sazbě 14,75 % p. a. od 29. 2. 2024. V případě porušení podmínek Smlouvy ze strany žalovaného, se žalovaný dle čl. VI. odst. 8 Smlouvy zavázal náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti závazku a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. III. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru, jak vyplývá z výzvy k úhradě dlužné částky. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak žalovaný ani přes tyto výzvy svůj dluh zcela neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně postupem vyplývajícím ze zesplatňovacího dopisu a dle čl. VI. odst.

3 Smlouvy vyzvala žalovaného s účinností k 29. 2. 2024 k úhradě dlužné částky, jejíž specifikace vyplývá z důkazu – Historie úvěru (příloha ZUV235). Ke dni podání žaloby se dluh žalovaného vůči žalobkyni sestává z částky ve výši 41 813,36 Kč (jistina a poplatky) s příslušenstvím, které tvoří: - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 021,53 Kč z částky 41 813,36 Kč za období od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024, - kapitalizovaný úrok ve výši 7 829,16 Kč z částky 41 813,36 Kč v sazbě 14,75 % p.a. za období od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024, - zákonný úrok z prodlení z částky 41 813,36 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 1. 11. 2024 do zaplacení, - úrok z částky 41 813,36 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 1.11.2024 do zaplacení.2. V podání došlém soudu dne 6. 5. 2025 žalobkyně doplnila, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2020 se žalovanou zkoumala úvěruschopnost žalované dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZSÚ“). Žalobkyně postupovala s odbornou péčí ve smyslu ustanovení § 75 ZSÚ, když detailně posuzovala schopnosti žalované, jako spotřebitele, splácet poskytnutý úvěr. Při posuzování žádosti žalované o poskytnutí úvěru vycházela žalobkyně z údajů získaných jak od žalované, tak ze třetích stran, jako je bankovní i nebankovní (SOLUS) registr dlužníků, evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobkyně v tomto směru postupovala aktivně, když si tyto údaje aktivně vyžádala použitím standardizovaného formuláře v souladu s ustanovením § 86 ZSÚ. Schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr posuzuje žalobkyně v každém případně individuálně a vynakládá aktivní činnost za účelem zjištění, zda dosavadní, ale i předpokládané, majetkové a osobní poměry žadatele odpovídají tomu, aby při vynaložení této odborné péče žalobce úvěr žadateli poskytla. Zaměstnanci žalobkyně jsou v rámci interní metodiky průběžně proškolováni, aby s klienty probrali a nastavili optimální způsob financování dle potřeby klienta. Žalobkyně má tedy za to, že podmínka odborné péče byla splněna, neboť při ověřování nespoléhala jen na informace jí poskytnuté žalovaným, ale úvěruschopnost žalované aktivně zjišťovala a poskytnuté informace ověřovala, čímž naplnila požadavky stanovené zákonem. Žalobkyně je proto přesvědčena, že dodržela při poskytnutí předmětného úvěru žalované všechny zákonné povinnosti. Dle detailního posouzení byla shledána schopnost žalované poskytnutý úvěr řádně splácet, přičemž byly taktéž vzaty v úvahu i veřejně dostupné údaje např. o tehdejší výši životního a existenčního minima. Měsíční splátka úvěru tak byla zcela v možnostech žalované. Žalobkyně se domnívá, že pokud by žalované úvěr neposkytla, jednalo by se o diskriminační opatření, když vše nasvědčovalo tomu, že žalovaná bude schopna tento svůj závazek řádně splácet. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla příjmy ve výši 55 000,- Kč, což žalobkyně následně ověřila dle výpisů z pohybů na běžném účtu žalovaného, ze kterých je patrné, že uvedená částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného za měsíce předcházející podání žádosti o úvěr. Žalobkyně dále prověřila žalovanou, zda neprochází insolvenčním rejstříkem, přičemž žalobkyně konstatuje, že výsledek lustrace byl ve vztahu k žalovanému negativní. Žalobkyně dále prověřila splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalované prostřednictvím výpisu z rejstříku CBCB. Žalobkyně dále prověřovala žalovanou prostřednictvím interní evidence klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o daném klientovi, 3/7 jako jsou záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních či porušení AML pravidel ze strany žalované. Žalovaná v rámci podané žádosti uvedla měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovanou a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 15 000 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s výše uvedeným způsobem stanovenými náklady představuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Jinými slovy, žalovaná musela vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení byl tedy příjem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované (které vychází z informací od klienta a ekonomického modelu). Žalobkyně provedla lustraci rejstříku CBCB, aby ověřila tvrzení žalované. Ta uvedl výši vlastních závazků ve výši 4 500 Kč. Lustrací rejstříku CBCB a interních systémů evidence úvěrového zatížení klientů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Úvěry s celkovými splátkami 24 466 Kč, z toho: Interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami 1 813 Kč. Splátka poskytnutého úvěru činila částku 2 000 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 26 466 Kč. Žalovaná tak po odečtení splátek disponovala částkou minimálně 28 534 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalované tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. V rámci rejstříku CBCB jsou přitom uvedeny informace o daných úvěrech, které si poskytovatelé bankovních a souvisejících spotřebních úvěrů touto cestou sdílejí, ověření čerpaných úvěrů žalovaného tak bylo provedeno prostřednictvím tohoto rejstříku, což je s ohledem na obsah rejstříku možné považovat za adekvátní způsob ověření čerpaných úvěrů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.[právnická osoba] souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 26. 6. 2025 omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti a žalovaná, která byla k jednáním ve dnech 26. 6. 2025 a 21. 8. 2025 řádně a včas předvolána z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k k těmto jednáním bez omluvy nedostavila. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Ze smlouvy o převodu portfolia (Česká republika) uzavřené dne 18. 9. 2023 mezi BNP Paribas [právnická osoba] a žalobkyní a dále z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. NZ 369/2023 bylo zjištěno, že shora uvedenou smlouvou došlo k postoupení pohledávek za žalovaným uplatněných touto žalobou s účinností ke dni 1. 11. 2023 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o účelový úvěr za účelem nákupu zboží (mobilní telefon) s prodejní cenou zboží 9 990 Kč. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Smlouvou byla sjednána výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, s datem splatnosti 17. den v měsíci. Současně byla sjednána roční úroková sazba 22,68 %. Žalovaná ve smlouvě uvedla čistý měsíční příjem 55 000 Kč, celkové náklady domácnosti 15 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) 4 500 Kč. Smlouva byla žalovanou podepsána dne 30. 1. 2020 a žalobkyni bylo uzavření smlouvy potvrzeno dopisem 31. 1. 2020.7. Z platebních transakcí k úvěru č. [hodnota] vztahujícího se ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že během trvání úvěru, respektive do zesplatnění dne 29. 2. 2024 žalovaná vyčerpala celkem 159 394,37 Kč a uhradila celkem 117 581,01 Kč. Rozdíl mezi čerpanými a splacenými částkami činí 41 813,36 Kč.8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy z 23. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 9 175 Kč nejpozději do 29. 2. 2024 s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí, nastane k tomuto datu účinnost odstoupení od smlouvy.9. Z výzvy k úhradě dluhu z 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky vzniklé na základě smlouvy č. [hodnota], a to ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy.10. Z podacího archu z 22. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla odeslána doporučená poštovní zásilka.11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byly platně v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postoupeny pohledávky uplatněné touto žalobou, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně jako postupník uzavřela se společností BNP Paribas [právnická osoba]. Skutečnost, že jednotlivé pohledávky, kterou jsou předmětem řízení, byly postoupeny na žalobkyni vyplývá z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. NZ 369/2023, a to z jeho přílohy. Návrh žalobkyně byl shledán zcela důvodným ve vztahu k zaplacení částky 41 813,36 Kč, na kterou žalobkyni vznikl nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péči tak, jak bylo v žalobě tvrzeno, když k prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný důkaz. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo uvedeno shora, právní předchůdkyně žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, případně toto v řízení nikterak neprokazovala. Z tvrzení žalobkyně plyne, že její právní předchůdkyně vycházela pouze z tvrzení žalované uvedené ve smlouvě, respektive žádosti o poskytnutí úvěru, kde mimo jiné žalovaná uvedla finanční závazky ve výši 4 500 Kč měsíčně, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně sama zjistila měsíční zatížení žalované splátkami úvěru částkou 24 466 Kč měsíčně. I přesto se nijak nezaměřila na ověření dalších tvrzení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů. Z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 30. 1. 2020 jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo prokázáno, že na úvěrový účet byla žalované poskytnuta částka 159 394,37 Kč, přičemž žalovanou byla splacena částka 117 581,01 Kč. Vzhledem k tomu že žalovaná v řízení netvrdila a následně neprokázala, že by byl dán právní titul k tomuto plnění a netvrdila a následně neprokázala, že zaplatila i dlužnou částku na jistině ve výši 41 813,36 Kč, nutno uzavřít, že se v rozsahu této částky na úrok žalobkyně, respektive jejího právního předchůdce, bezdůvodně obohatila a je tedy povinna z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní, respektive jejím právním předchůdcem, bez právního důvodu poskytnuté plnění ve výši 41 813,36 Kč vrátit. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud zavázal žalovanou k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 41 813,36 Kč v zákonné výši, a to od 1. 11. 2024 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením výzvy k plnění ze dne 21. 10. 2024 žalované. V řízení bylo prokázáno, že výzva byla žalované odeslána dne 22. 10. 2024, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což je v daném případě 25. 10. 2024. Žalované byla ve výzvě poskytnuta pětidenní lhůta k plnění a od 1. 11. 2024 je tak v prodlení s plněním.13. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalované žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla prokázaná splatnost přiznané částky k dřívějšímu datu než k datu 31. 10. 2024, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně ve vyšší než zákonné výši.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované, když žalovaný úrok a úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodování soudu. Žalobkyně se touto žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 63 593,95 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 41 813,36 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 17 488,85 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 73 % a neúspěch 27 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 46 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Na náhradě nákladů řízení soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 673 Kč a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění platném do 31. 12. 2024 byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21 % DPH z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 851 Kč pak náleží žalobkyni 46 %, což představuje částku 1 771,46 Kč. Náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.15. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.