81 C 121/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 8. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 875,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným dne 2024-06-29 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 2024-07-29 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2025-12-20. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [PSČ obec], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému. Úvěr byl Žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Žalobce takto: Dne 2024-07-01, v částce 3 000 Kč, dne 2024-06-29, v částce 1 000 Kč, dne 2024-06-30, v částce 1 000 Kč Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: - služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 168,36 Kč - služba “Presto” za poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 4,42 Kč a to dne 2024-07-24. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovaného informoval emailem ze dne 2024-11-22, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2024-11-23. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 11 718,97 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina 4 995,58 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 19,15 Kč, smluvní úrok 6 36,12 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 84,18 Kč, Poplatek za službu „Presto“ 257,94 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Klidné spaní”, v původní výši 168,36 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 495 Kč. Pokud by soud nárok Žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje Žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně Žalovaného, na jehož bankovní účet byla Žalobcem dlužná částka převedena a Žalovaný se takto bezdůvodně na úkor Žalobce obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po Žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení Žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 2024-08-23. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 2024-08-24 do 2024-11-22. Celková hodnota pohledávky bez příslušenství 156,04 Kč.

2. Žalobkyně na žalobě setrvala.

3. Žalovaný u jednání dne 17. 6. 2025 učinil nesporné uzavření předmětné smlouvy a poskytnutí částky 5 000 Kč žalobkyní. Nesplácení úvěru odůvodňoval tím, že přišel o zaměstnání a celou věc následně odkládal.[právnická osoba] souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalobkyně, která svou neúčast u jednání dne 17. 10. 2024 omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně je zde označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Listinou se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr jiný než na bydlení s tím, že poskytne v jeho prospěch částku až do výše 19 400 Kč, a to na bankovní účet určený klientem. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně, datum splatnosti úvěru byl sjednán na 21. 12. 2025, poplatek za vyplacení tranše úvěru byl sjednán ve výši 1,99 % z čerpané částky.6. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků bylo zjištěno, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla mezi účastníky uzavřena, když byla ze strany žalovaného podepsána.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z potvrzení [právnická osoba]. z 6. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl v červnu až v červenci 2024 majitelem a současně jedinou osobou oprávněnou nakládat z peněžními prostředky na účtu č. [č. účtu], když jsou evidovány na tomto účtu příchozí platby ve výši 3 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] od společnosti [Jméno žalobkyně].8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2025 bylo zjištěno, že výzva byla adresována žalovanému a žalobkyně jej vyzvala k úhradě částky 12 015,01 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to do tří dnů. Dle podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 19. 3. 2025.9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování a shodných skutkových tvrzení účastníků za prokázané uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 6. 2024, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 19 400 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit, a to včetně úroků a dalších sjednaných plateb ve sjednaných splátkách. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péči tak, jak bylo v žalobě tvrzeno, když k prokázání svých tvrzení nenavrhla žádný důkaz a ze skutkových tvrzení žalovaného plyne, že před uzavřením předmětné smlouvy dokládal pouze výpis z účtu. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterými poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový stav aplikovat kromě ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout s úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala, když se soustředila pouze na příjmovou část, případně toto v řízení nikterak neprokazovala. Z tohoto důvodu bylo tedy nutné vyhodnotit Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 29. 6. 2024 jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnou jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na jeho účet poskytla částku 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokazoval své tvrzení, že kromě platby v celkové výši 4,42 Kč, kterou žalobkyně při podání žaloby zohlednila, žalobkyni na předmětnou zápůjčku zaplatil i další částky, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 4 995,58 Kč. Současně v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28. 3. 2025 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením předžalobní výzvy žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 3. 2025, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což je v daném případě 24. 3. 2025. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a od 28. 3. 2025 je tak žalovaný v prodlení s plněním.11. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Týká se to částky 6 723,39 Kč a smluvní pokuty ve výši 156,04 Kč. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla prokázána splatnost žalované částky k dřívějšímu datu, než k 27. 3. 2025, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně v jiné než zákonné výši.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla v řízení procesně převážně neúspěšná a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému s řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.13. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.