81 C 39/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 11. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 074,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c., (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c.,) se sídlem ST [Anonymizováno] [Anonymizováno], 120 [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČ [Anonymizováno], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 12. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 60 074,80 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 12. 1. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 60 074,80 Kč a splatností dne 12. 1. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 16. 2. 2024. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 60 074.80 Kč nejpozději splatných dne 12. 1. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. V podání došlém soudu dne 23. 4. 2025 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Od podání žalobního návrhu nezaplatil žalovaný ničeho. Žalobce na žalobě i nadále trvá a navrhuje soudu, aby žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit ve smyslu podaného žalobního návrhu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 24. 4. 2025 omluvila s tím, že nežádala o přerušení řízení z důvodu její nepřítomnosti a žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k jednání bez omluvy nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla platně v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postoupena pohledávka uplatněná touto žalobou, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a Dodatku č. [hodnota] k této smlouvě ze dne 18. 11. 2021 V seznamu postupovaných pohledávek na základě shora uvedených smluv byla pohledávka za žalovaným identifikována číslem smlouvy, výší pohledávky a variabilním symbolem [var. symbol], který je rodným číslem žalovaného a který je uveden na listinách žalobkyně vztahujících se k tvrzené úvěrové smlouvě. Na základě provedeného dokazování soud však nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 9. 2023. Žalobkyně sice předložila k důkazu tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru, nic méně z této listiny se uzavření smlouvy mezi účastníky, respektive mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně nepodává, respektive nebyl v řízení prokázáno, že by text této smlouvy odpovídal projevu žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Neoznačila ani důkaz týkající se způsobu ověření totožností žalovaného, například skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky o ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Soud nemá dále za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení bylo zprávou [právnická osoba]. prokázáno, že žalovaný je majitelem a současně jedinou osobou oprávněnou nakládat účtem č. [hodnota], když na tento účet byla dne 12. 9. 2023 poukázána platba částky 40 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] s VS [var. symbol]. Vzhledem k tomu že žalovaný v řízení netvrdil a následně neprokázal, že by byl dán právní titul k tomuto plnění, nutno uzavřít, že se v rozsahu tohoto plnění na úrok žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, bezdůvodně obohatil a je tedy povinen z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, bez právního důvodu poskytnuté plnění ve výši 40 000 Kč vrátit. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč, a to od 8. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku k dřívějšímu datu, než k datu doručení žaloby žalovanému. Žaloba byla žalovanému doručena 6. 1. 2025, následující den měl na dobrovolné plnění svého závazku a od 8. 1. 2025 je žalovaný v prodlení a je tedy povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, když výše úroku z prodlení je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb.6. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebyla prokázaná splatnost částky 40 000 Kč k dřívějšímu datu než k datu 6. 1. 2025, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně ve vyšší než zákonné výši.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 60 074,80 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 40 000 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 20 074,80 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 67 % a neúspěch 33 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 34 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Na náhradě nákladů řízení soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 3 004 Kč a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši 10 620 Kč za 3 úkony právní služby po 3 540 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky). Dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 16 943,20 Kč pak náleží žalobkyni 34 %, což představuje částku 5 760,70 Kč. Náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.8. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.