Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 18 000 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky 7 370 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 557,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 28. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 574 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 6. 8. 2024 smlouvu o úvěru číslo [hodnota]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovanou stranou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 3. 9. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 370 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 6. 8. 2024 převodem na účet číslo [č. účtu]. Žalovaný však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 18 000 Kč od 4. 9. 2024 do 28. 2. 2025 v celkové výši 3 204 Kč.
2. V podání došlém soudu dne 22. 5. 2025 žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 27. 5. 2025 omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti a žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán z datové schránky fyzické osoby se bez omluvy k jednání nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaná strana označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako úvěrovaná. Tato smlouva je opatřena podpisem osoby jednající za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o datu 6. 8. 2024 a elektronickém kódu zaslaném SMS: [Anonymizováno]. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně, že na požádání poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu] s tím, že žalovaná strana vrátí žalobkyni tuto částku společně s poplatkem ve výši 7 370 Kč nejpozději do 28 dnů. Roční úroková sazba činila 0 %, RPSN 3922 %. V případě prodlení žalovaného s plněním závazku dle této smlouvy se žalovaná strana zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo [č. účtu] je žalovaný, přičemž od žalobkyně je na tento účet dne 6. 8. 2024 evidována příchozí platba 18 000 Kč. V daném období měl dispoziční oprávnění k účtu pouze jeho majitel. Z výzvy k úhradě dluhu a e-mailu ze dne 6. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky, včetně nákladů právního zastoupení, na bankovní účet žalobkyně do sedmi dnů ode dne doručení výzvy.6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSÚ).7. Soud předně konstatuje, že žalobkyně dostála svým povinnostem ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ, když před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, které si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Z těchto výpisů byla žalobkyně schopna dostatečně porovnat příjmy a výdaje žalovaného včetně způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž z těchto údajů žalobkyně nemohla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.8. Po právní stránce tedy soud shora označenou smlouvu posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona o. z., na základě které žalobkyně coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaná strana čerpala bezhotovostně dne6. 8. 2024. Povinností žalovaného bylo vrátit tyto peněžní prostředky žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 7 370 Kč, který jednoznačně plnil funkci úroku, a to nejpozději do 3. 9. 2024. Soud žalobě vyhověl ohledně částky 21 204 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru ve výši 18 000 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z této jistiny úvěru za období od 4. 9. 2024 do 28. 2. 2025 v celkové výši 3 204 Kč, když relativní i absolutní výše smluvní pokuty je v souladu s ust. § 122 odst. 2, 3 zákona ZoSÚ. Soud přiznal žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. také úroky z prodlení z dlužné jistiny od 4. 9. 2024, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana již nacházela v prodlení (výrok I.).9. Ujednání o povinnosti žalované strany zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru 18 000 Kč po dobu 28 dnů za poplatek ve výši 7 370 Kč, který představuje úrokovou sazbu 533,74 % ročně, soud vyhodnotil jako lichevní ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Jedná se proto o ujednání neplatné podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédl k této neplatnosti i bez návrhu žalované strany. Ohledně tohoto dílčího nároku ve výši 7 370 Kč proto soud žalobu zamítl (výrok II.).10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 28 574 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 21 204 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 7 370 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 74 % a neúspěch 26 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 48 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 315 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 429 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 244 Kč pak náleží žalobkyni 48 %, což představuje částku 1 557,12 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.11. Lhůty k plnění stanovené ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí byly soudem stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.