82 C 293/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou 7. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 56 647,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě žádosti o poskytnutí úvěru byla dne 13. 6. 2023 byla mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], jejíž nedílnou součástí jsou také Obchodní podmínky pro kreditní kartu a Obchodní podmínky pro platební karty, resp. Sazebník pro fyzické osoby - občany. Před podpisem smlouvy byly žalovanému žalobkyní také poskytnuty Předsmluvní informace ke kreditní kartě a žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, ověřením a posouzením příjmů a výdajů, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V souladu s uzavřenou smlouvou předala žalobkyně žalovanému kreditní kartu a poskytla žalovanému neúčelový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím poskytnuté kreditní karty čerpal finanční prostředky, tedy svého oprávnění, čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, využil. Následně však žalovaný neplnil řádně své povinnosti a nehradil splátky a přes opakované výzvy svým povinnostem nedostál, načež byla žalobkyně nucena přistoupit k zesplatnění úvěru ke dni 20. 4. 2024, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 22. 4. 2024, kterým jej vyzvala k úhradě celého dluhu.

2. Ke dni 28. 3. 2025 pohledávka činila 61 587,09 Kč, když tuto částku tvoří nesplacená jistina ve výši 56 647,59 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 28. 3. 2025 ve výši 2 619,92 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 28. 3. 2025 ve výši 2 319,58 Kč. Žalobkyně požaduje uhrazení úroků a úroků z prodlení.3. [jméno FO] výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na kreditní kartu, která byla schválena ve standardním procesu dle interních procesů s doložením příjmů a posouzením výdajů. Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti o úvěr a na statistické pravděpodobnosti. Úvěrovaný v žádosti o úvěr uvedl své čisté měsíční příjmy ve výši 26 310 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru ve výši 6 500 Kč a měsíční výdaje splátek úvěrů, leasingu a splátkového prodeje ve výši 4 880 Kč a doložil přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021. Žalobkyně ověřila informace o splátkových a nesplátkových závazcích úvěrovaného od [právnická osoba] (CBCB). Resp. na základě deklarace a doložení příjmů (historie běžného účtu v ČSOB) žalobkyně zjistila příjmy 26 310 Kč (mzda ze dne 9. 3. 2023 ve výši 28 670 Kč, ze dne 11. 4. 2023 ve výši 26 628 Kč a ze dne 9. 5. 2023 ve výši 26. 310,- Kč), a výdaje: 17 069,22 Kč, vypočtené na základě informací ze žádosti o úvěr (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění, a platební kapacitu 9 240,78 Kč při předpokládané minimální splátku (5% z limitu) ve výši 2 500 Kč je tedy dostatečná. Rizikovost úvěrovaného byla velmi nízká. Dále uvedla, že žalovaný celkově na úvěr načerpal částku 73 809,77 Kč a celkem uhradil částku ve výši 23 962,30 Kč.4. Dále žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti tím, že nesplnil svůj závazek, tedy nesplatil úvěr tak, jak bylo sjednáno. Ke dni 5. 5. 2024 neuhradil žalovaný částku ve výši 2 402,44 Kč, ani po upomínce. Ke dni 13. 5. 2024 neuhradil žalovaný částku ve výši 2 406,76 Kč, ani po výzvě. Ke dni 7. 7. 2024 žalovaný dlužil částku ve výši 7 631,77 Kč, tuto neuhradil ani po výzvě. Proto žalobkyně ke dni 25. 10. 2024 úvěr ke kreditní kartě zesplatnila s dluhem v celkové výši 57 735,86 Kč, sestávajícím z jistiny ve výši 56 647,59 Kč (složena z jistiny vyčerpaného úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč a kapitalizovaných úroků, jejichž výpočet je prováděn bankovním systémem a žalobkyně jej nemá k dispozici), smluvního úroku ve výši 694,53 Kč a úroku z prodlení ve výši 393,74 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a dostal se tak ode dne 6. 5. 2024 do prodlení a dlužná částka se nadále zvyšovala o přirůstající příslušenství a poplatky za výzvy / upomínky. Jednotlivá čerpání proběhla platbou žalovaného jeho kreditní kartou a za dobu smluvního vztahu se jedná o velké množství plateb, které vyznačila tedy informativně na straně 34 výpisu.. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Byla sjednána minimální výše měsíčních splátek jako 5% vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč resp. celá vyčerpaná částka, byla-li menší, a to do 25. dne v měsíci. Žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru dne 27. 10. 2024 doporučeně na dodejku, resp. byla uložena na podací poště dne 1. 11. 2024 a coby nevyzvednuta a vrácena zpět žalobkyni. Co se týká nápočtu kapitalizovaného příslušenství, sazba smluvního úroku činila 8,05 % ročně z nesplacené jistiny (snížená oproti sjednané sazbě 19,9% ročně) - napočítává se za každý den, tedy sestává z velkého množství řádků výstupu z bankovního systému.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud zjistil:- ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12. 6. 2023 a smlouvy o kreditní kartě ze dne 13. 6. 2023, že se jí žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu MasterCadr Standart a poskytnout mu neúčelový revolvingový úvěr do limitu 50 000 Kč na dobu neurčitou s pohyblivou úrokovou sazbou 19,9 % ročně. Žalovaný měl splácet 5 % z vyčerpané částky, vždy alespoň 500 Kč, resp. vyčerpané částky, je-li nižší, k 25. dni v měsíci. Žalovaný přitom uvedl, že je vyučeným rozvedeným zaměstnancem na dobu určitou příjmem 26 310 Kč měsíčně, žijícím ve 2 v nájemním bytě, s výdaji 6 500 Kč, resp. 4 880 Kč na splátky měsíčně s tím, že příjem měl být doložen historií běžného účtu.- z Informace z [právnická osoba] ze dne 30. 4. 2023, že měl žalovaný 3 kontrakty s nesplacenými jistinami 177 909 Kč, resp. 96 750 Kč a 162 712 Kč se splátkami 1 913 Kč, resp. 1 075 Kč a 1 892 Kč (tedy celkem 4 880 Kč).- z listiny detaily procesu, že podle této interní listiny měl žalovaný podat žádost 8. 6. 2023, kdy byl žalovanému po vyhodnocení uvedené úvěrové angažovanosti předschválen limit 50 000 Kč.- z listiny historie účtu č. [hodnota], že z účtu MARLENKA INTERNATION 174808528 byly připsány částky dne 9. 3. 2023 ve výši 28.670, dne 11. 4. 2023 ve výši 26 628 Kč, dne 9. 5. 2023 ve výši 26 .310 Kč.- z listin historie resp. kompletní historie účtu č. [hodnota] od 13. 6. 2023 do 5. 3. 2025, že obsahuje různé pohyby, zejména v době od 23. 6. 2023 do 26. 4. 2024 různé platby kartou v celkové částce 73 809,77 Kč.- z nedatovaných listin [jméno FO] účtu nebylo dost peněz na splátku úvěru (1. upomínka), Výzvy k zaplacení dluhu (1. výzva), Opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva), že jimi měla žalobkyně žalovaného upozorňovat na to, že k 5. 5. 2024, resp. 13. 5. 2024 a 4. 6. 2024 neuhradil své pohledávky, protože neměl na svém účtu dostatek peněz k jejich zaplacení.- z Poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 8. 7. 2024, že jím žalobkyně informovala žalovaného o tom, že eviduje dlužnou částku ve výši 7 631,77 Kč a vyzvala jej k jejímu zaplacení nejpozději do 7. 8. 2024 s tím, že jinak bude nucena úvěr zesplatnit. Podle obálky byla zásilka podána k přepravě žalovanému na doručovací adresu téhož dne.- z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 10. 2024, že jím žalobkyně žalovanému, že je i přes výzvy v prodlení s hrazením splátek, a proto prohlásila k 25. 10. 2024 pohledávky ze smlouvy ze dne 13. 6. 2023 za splatné a vyzvala jej k zaplacení částky 57 735,86 Kč do 3. 11. 2024 na označený účet. Podle obálky byla zásilka na jím oznámenou doručovací adresu podána k přepravě 29. 10. 2024.7. Z listin REHAK-Uveruschopnost, předsmluvní informace ke kreditní kartě, obchodní podmínky pro kreditní kartu, soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí.8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing [jméno FO] C-106/89, EU:C:1990:395, [jméno FO] C-240–244/98, EU:[právnická osoba]:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 4. 2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZosÚ“) způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.11. Soud vzal za prokázáno, že žalobce se zabýval posouzením a ověřením příjmové stránky u žalovaného, rovněž se zabýval lustrací jeho jiných úvěrových produktů. Sodu nevzal za prokázáno, že se žalobce zabýval posouzením výdajové stránky žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů a že by byly ověřeny. Žalobce se nedostavil k jednání před soudem (omluvil se z něj), připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalovaného a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající ve ztrátě sporu). S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2023, pro rozpor se zákonem (ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z).12. [jméno FO] základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému sjednaným způsobem částku v různých splátkách ve výši 73 809,77 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 23 962,30 Kč. Dále pak soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27. 10. 2024 na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě s tím, aby zaplatil do 3. 11. 2024.13. [jméno FO] základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 73 809,77 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 23 962,30 Kč (což žalobkyně tvrdil a dokládala historickým výpisem z úvěrového účtu žalovaného, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 49 847,47 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z výzvou – oznámením o zesplatnění pohledávky ze dne 27. 10. 2024, která mu byla odeslána do jeho dispoziční sféry; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 3. 11. 2024. [jméno FO] základě uvedeného tak soud z částky ve výši 49 847,47 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 11. 2024. Žalobce požadoval úrok z prodlení do 28. 3. 2025 v kapitalizované podobě, proto soud provedl přepočet úroku z prodlení z přiznané částky, který činí částku ve výši 2 522,05 Kč, ovšem žalobkyně požaduje výslovně částku 2 319,58 Kč.14. [jméno FO] základě uvedeného tak soud rekapituluje, že žalobci přiznal částku ve výši 49 847,47 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 4. 11. 2024 do 28. 3. 2025 ve výši 2 319,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 29. 3. 2025 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal. (výrok ad. I tohoto rozsudku).15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (počítáno ke dni rozhodnutí soudu i s příslušenstvím) v 80,6 % a neúspěšná v 19,4 %, nárok na náhradu 61,2 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 266 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 847,47 Kč sestávající z částek po 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.