Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 847,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 847,34 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 048,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 930,54 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 23 999,18 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení za období od 24. 10. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 274,93 Kč, dále zákonných úroků z prodlení z částky 10 048,91 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalované zaplacení 25 896,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 930,54 Kč, dále úrokem ve výši 12,75% ročně z částky 23 999,18 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 727,81 Kč od 24. 10. 2024 do 13. 1. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 896,25 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení.
2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], sjednaný úvěrový rámec činil 24 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 52 008,63 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 36 161,29 Kč. Jelikož porušila povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni 9. 10. 2024, přičemž žalovaná byla dopisem z uvedeného dne vyzvána k uhrazení dluhu, který činí 25 896,25 Kč a sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 23 999,18 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 180,07 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.
3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná včasný odpor, ve kterém tvrdila, že u žalobkyně čerpala úvěr, který už měla za splacený. S poslední splátkou jí přišel email o srovnání půjčky. Po roce jí přišel email o předžalobní výzvě, na který dvakrát odepisovala, žádala o splátkový kalendář, odpověď jí už nepřišla.
4. K jednání ve věci samé se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.
6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], úvěrových podmínek, výpisu čerpání splátek a úhrad, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 52 008,63 Kč na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná uhradila celkem částku 36 161,29 Kč.
7. Z metodiky posouzení úvěryschopnosti, karty klienta - potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěryschopnosti žalované vycházela z následujících informací, žalovaná byla zaměstnaná s příjmem ve výši 19 500 Kč měsíčně, měsíční příjmy ostatních členů domácnosti uvedla 18 000 Kč, výdaje ve výši 8 500 Kč, svobodná, žije v podnájmu. Byla prověřována žalobkyní v registrech ISIR, NRKI a SOLUS.
8. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 9. 10. 2024, podacího archu ze dne 10. 10. 2024, předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2024, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněného dluhu ze smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy.
9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.
17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 52 008,63 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.
18. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž původ neosvětlila (patrně je sdělila sama klientka). Již ze zjištěných údajů vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet s ohledem na výši jejích příjmů. Není zřejmé, zda došlo k dalšímu prověřování úvěryschopnosti žalované a k ověření sdělených údajů. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní informace byly získány z dostupných databází a vlastních systémů (pouze je uvedeno, že žalovaná byla lustrována s postačujícím výsledkem).
19. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.
20. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 52 008,63 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila částku 36 161,29 Kč. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 15 847,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě zesplatnění dluhu s výzvou k úhradě ze dne 9. 10. 2024. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Lhůta k plnění žalované uplynula dne 23. 10. 2024 a počínaje dnem 24. 10. 2024 byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.