Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 362 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 362 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 138,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 814,40 Kč, úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 7 963,67 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 do částky 180,42 Kč, a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 138,67 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalovanému zaplacení 10 500,67 Kč s příslušenstvím.
2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 10 262 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 900 Kč. Jelikož porušil povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni 11. 4. 2024, přičemž žalovaný byl dopisem z uvedeného dne vyzván k uhrazení dluhu, který činí 10 500,67 Kč a sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 7 963,67 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 637 Kč. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.
3. K jednání ve věci samé se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.
5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], úvěrových podmínek, výpisu čerpání splátek a úhrad a úvěrové zprávy, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 262 Kč na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný uhradil celkem částku 4 900 Kč.
6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěryschopnosti žalovaného vycházela z následujících informací, žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 7 500 Kč měsíčně, měsíční příjmy ostatních členů domácnosti uvedl 23 000 Kč, výdaje ve výši 15 000 Kč, žije v podnájmu. Byl prověřován žalobkyní v registrech ISIR, NRKI a SOLUS.
7. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 11. 4. 2024, podacího archu ze dne 12. 4. 2024, předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2024, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného dluhu ze smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.
16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 262 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.
17. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačil ani nepředložilaa žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž původ neosvětlila (patrně je sdělila sám klient). Již ze zjištěných údajů vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet s ohledem na výši jeho příjmů. Není zřejmé, zda došlo k dalšímu prověřování úvěryschopnosti žalovaného a k ověření sdělených údajů.
18. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.
19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.
20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 10 262 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil částku 4 900 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 5 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě zesplatnění dluhu s výzvou k úhradě ze dne 11. 4. 2024. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 25. 4. 2024 a počínaje dnem 25. 4. 2024 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice v řízení úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.