Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 230 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 29 532 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 8. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 27,28% ročně z částky 29 532 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úrokem ve výši 12,75% ročně z částky 29 532 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 418 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 881 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 34 727 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o závazek žalovaného dle smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena v souladu s čl. II písm. b) smlouvy o úvěru na účet žalovaného, zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu s ustanovením čl. II písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný měl podle smlouvy o úvěru poskytnuté peněžní prostředky uhradit spolu s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v celkové výši 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 5. 2024. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, proto v souladu s čl. IV bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 27. 8. 2024. Dlužná částka ze smlouvy o úvěru činí částku 31 512 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení úroku z úvěru ve výši 27,28% ročně z dlužné jistiny (29 532 Kč) od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024. Dále žalobkyně požadovala uhrazení částky 300 Kč za tři zaslané upomínky žalovanému, který byl vyzván k úhradě dluhu dne 26. 6. 2024, 27. 7. 2024 a 27. 8. 2024 (kterým bylo žalovanému zároveň oznámeno zesplatnění úvěru). Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč podle čl. IV bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru, podle kterého bylo dohodnuta smluvní pokuta za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční částky úvěru, a to ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalovaný se v okamžiku zesplatnění úvěru (do 27. 8. 2024) dostal do prodlení se splátkami úvěru v počtu 3 neuhrazených měsíčních splátek, je tedy povinen uhradit žalobkyni částku 1 497 Kč (3x499Kč). Dále žalobkyně požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru vyčíslené za období od 28. 8. 2024 do 11. 10. 2024 na částku 30 277 Kč ve výši 1 418 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci se žalovaný ani žalobkyně bez omluvy nedostavili. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které k prokázání svého tvrzení označila.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na den 20. 5. 2024.
5. Z potvrzení o provedení transakce a smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně žalobci poskytla částku 27 500 Kč, a to bezhotovostně (na jím uvedený bankovní účet). [adresa] 500 Kč byla zaslána (na základě smluvního ujednání) zprostředkovateli úvěru.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.
11. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 22. 4. 2024 bylo prokázáno, že příjmy žalovaného byly ověřovány z výplatní pásky, přičemž příjmy žalovaného dle zjištění činily 23 200 Kč, výdaje žalovaného na bydlení činily 4 000 Kč s tím, že žalovaný žije u rodičů, splátky dalšího úvěru činily 2 941 Kč. Dále žalobkyně předložila listiny – čestné prohlášení rodiče a informaci z webové stránky katastru nemovitostí o nemovitosti, z nichž bylo prokázáno, že matka žalovaného je vlastníkem předmětné nemovitosti. Dále žalobkyně předložila výplatní lístky žalovaného, z nichž bylo prokázáno, že činil příjem žalobce v měsíci 1/2024 částku 23 325 Kč a v měsíci 3/2024 částku 23 156 Kč. Dále lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a lustraci žalovaného v systému Sokordia k počtu exekucí rovněž s negativním výsledkem. Další listinou bylo čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích, podle kterého činí měsíční příjem žalovaného 23 200 Kč, výše výdajů na bydlení částku 4 000 Kč, splátky úvěrů částku 2 941 Kč. Žalobkyně dále předložila potvrzení o provedené platbě potvrzení o provedené platbě (k částce 1 Kč dne 24. 4. 2024), formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 4. 2024, potvrzení o schválení úvěru, potvrzení o provedené platbě (k částce 27 500 Kč dne 24. 4. 2024), potvrzení o provedené platbě (k částce 2 500 Kč dne 24. 4. 2024), ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky.
12. Žalobkyně výše uvedenými listinnými důkazy prokázala, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, a že žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z této smlouvy a neuhradil žalobkyni sjednané splátky úvěru řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a žalobkyně tak využila svého práva poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. V souladu s obchodními podmínkami vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu za opožděné splátky podle § 2048 občanského zákoníku. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku, a to včetně platně sjednané smluvní pokuty za opožděné splátky v celkové výši 1 497 Kč, sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 31 512 Kč od 28. 8. 2024 do 11. 10. 2024 (tj. ve výši 1 418 Kč), soud ji posoudil jako neplatné ujednání, a proto ji zamítl pro rozpor s dobrými mravy (k tomu viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 19 Co 73/2017, a rozhodnutí téhož soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 30 Co 176/2017). Toto ujednání lze od ostatních ujednání ve smlouvě oddělit, a proto je úvěrová smlouva ve zbytku platně sjednaná.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 378 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 310 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 91,3%, žalovaný ve 8,7%. Od úspěchu žalobkyně ve výši 91,3% byl odečten její neúspěch ve výši 8,7%, žalobkyně má právo na náhradu řízení ve výši 82,6%, což činí z částky 3 488 Kč částku 2 881 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.