Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 443 417,62 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 443 417,62 Kč ve výši 11,5 % ročně od 22. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se domáhala žalovaná zaplacení částky 137 491,66 Kč, dále úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 579 259,28 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 297,79 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 65 938,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 579 259,28 Kč od 20. 12. 2025 do 21. 1. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení od 22. 1. 2026 do zaplacení z částky 135 841,66 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 21 298,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 580 909,28 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě žádosti o poskytnutí úvěru byla dne [datum] mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí nezajištěného neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 650 000 Kč se sjednaným úročením 14,40 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost však řádně neplnil. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr dopisem ze dne 16. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Ke dni 19. 12. 2025 žalobkyně vyčíslila nesplacenou jistinu částkou 579 259,28 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok částkou 65 938,73 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení částkou 28 297,79 Kč a dlužné poplatky částkou 1 650 Kč.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ohledně plateb, které žalovaný na úvěr uhradil. Uvedla, že žalovaný celkem zaplatil částku 206 582,38 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 70 740,72 Kč, na smluvní úroky 129 277,47 Kč, na poplatky 6 350 Kč a na úroky z prodlení 214,19 Kč. Současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených v žádosti o úvěr, z výpisů z jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně, z informací z registrů a z vlastních interních systémů. V průběhu jednání pak pro případ, že by soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, navrhla, aby soud žalobě vyhověl alespoň v rozsahu částky odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou a dosud uhrazenými platbami, tedy ve výši 443 417,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Rozsudek pro zmeškání soud nevydal, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, zejména žalovaný nebyl řádně poučen o následcích nedostavení se k jednání ve smyslu možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.
4. Soud provedl dokazování listinami, a to zejména obchodními podmínkami pro [Anonymizováno] Spotřebitelské úvěry, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum], záznamem o podpisu, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum], výpisem z účtu dokládajícím čerpání úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2025 včetně dodejky, předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 1. 2026 včetně podacího archu, záznamy [Anonymizováno] o posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného, informacemi [Anonymizováno] o splátkových a nesplátkových závazcích úvěrovaného, výpisy běžného účtu žalovaného za období 12 měsíců před poskytnutím úvěru, přehledem všech splátek, výpisy z kompletní historie účtu – přehledem splátek, smlouvou o poskytování služeb [Anonymizováno] elektronického bankovnictví, dohodou o aktivaci služeb elektronického bankovnictví, přehledem transakcí a výpisem z účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum].
5. Z provedených listin soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 650 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako splátkový, s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši uvedené ve smlouvě a se smluvní úrokovou sazbou 14,40 % ročně. Součástí smluvní dokumentace byly i obchodní podmínky žalobkyně.
6. Z výpisu z účtu a souvisejících listin soud dále zjistil, že částka 650 000 Kč byla žalovanému po uzavření smlouvy skutečně poskytnuta převodem na jeho běžný účet, a žalovaný tedy peněžní prostředky od žalobkyně obdržel.
7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2025 a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru pro porušení povinností při splácení a vyzvala jej k okamžité úhradě celé dlužné částky.
8. Ze žalobkyní předloženého přehledu splátek a z jejího doplnění žaloby soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 206 582,38 Kč. Mezi účastníky nebylo tvrzeno nic, co by zpochybňovalo samotnou celkovou výši takto přijatého plnění. Tato částka odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 650 000 Kč a částkou 443 417,62 Kč, které se žalobkyně domáhala pro případ neplatnosti smlouvy.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
14. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně unesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro vznik a trvání nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a zejména zda prokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v rozsahu požadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Žalobkyně sice tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z pohybů na jeho běžném účtu vedeném u žalobkyně, z údajů z registrů a z interních systémů, a předložila i listiny, které měly tato tvrzení podporovat, avšak rozhodující skutečnosti neuvedla v takové konkrétnosti, aby bylo možno přezkoumat, zda zákonná povinnost důkladného posouzení úvěruschopnosti byla v daném případě skutečně splněna.
17. Soud žalobkyni již před jednáním usnesením vyzval, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k otázce jednotlivých plateb a jejich započtení i k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Stejným směrem byla žalobkyně poučena i při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Bylo na ní, aby konkrétně uvedla, jaké jednotlivé transakce považovala za příjmy žalovaného, jaké konkrétní transakce považovala za jeho pravidelné a nepravidelné výdaje, jaké další závazky žalovaného zjistila z registrů či vlastních systémů a jak přesně z těchto údajů dovodila schopnost žalovaného dlouhodobě hradit sjednanou měsíční splátku. Ani po tomto poučení však žalobkyně nevylíčila skutkový základ v potřebné míře určité a nepřiřadila jednotlivá svá tvrzení ke konkrétním částem předložených listin.
18. Soud přitom nepřehlédl, že žalobkyně v doplnění žaloby uvedla deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného 31 340 Kč, výdaje 13 219,60 Kč a platební kapacitu 18 120,40 Kč a odkázala na záznamy [Anonymizováno], [Anonymizováno] a výpisy z běžného účtu. Tato tvrzení však zůstala v rovině souhrnných čísel bez dostatečné individualizace podkladů, z nichž měla být odvozena. Nebylo tak zřejmé, z jakých konkrétních přijatých plateb byl příjem stanoven, jaké konkrétní debetní operace byly zařazeny mezi výdaje, jak byly zjištěny případné další dluhy žalovaného a jaký konkrétní závěr žalobkyně učinila ohledně absence důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet po celou dobu jeho trvání. Soud proto nemohl uzavřít, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno k tomu, že před uzavřením smlouvy vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných a spolehlivých informací způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Za této procesní situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že poskytla spotřebitelský úvěr až poté, co z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Důsledkem takového stavu je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédl z úřední povinnosti.
20. Jestliže je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nemůže být žalobkyni přiznáno plnění založené na smluvním režimu, tedy nárok na smluvní úroky, kapitalizované smluvní úroky, dlužné poplatky ani úroky z prodlení odvozované od smluvně tvrzené dlužné částky po zesplatnění úvěru. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl.
21. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 650 000 Kč a že žalovaný z této částky uhradil zpět celkem 206 582,38 Kč. V rozsahu rozdílu mezi těmito částkami, tedy ve výši 443 417,62 Kč, tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat.
22. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 443 417,62 Kč. Touto částkou je vyčerpán nárok žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny po odečtení všeho, co od žalovaného obdržela. Jiná plnění nad tento rámec žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nenáležejí.
23. Pokud jde o příslušenství přiznané pohledávky, soud vyšel z toho, že žalobkyně pro případ neplatnosti smlouvy výslovně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 443 417,62 Kč od podání žaloby do zaplacení. Žalovaný byl již před zahájením řízení vyzván k plnění a nejpozději podáním žaloby mu byl nárok na vrácení zbývající části poskytnuté jistiny zcela zjevně uplatněn. Současně žalovaný v řízení netvrdil ani nedoložil žádné konkrétní okolnosti, pro něž by k vrácení jistiny měl mít delší dobu odpovídající jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace měl soud za to, že ke dni podání žaloby již uplynula přiměřená doba k vrácení poskytnuté jistiny, a žalovaný se tak ode dne 22. 1. 2026 nachází v prodlení.
24. Výše zákonného úroku z prodlení činí v daném případě 11,5 % ročně, neboť prodlení nastalo v prvním kalendářním pololetí roku 2026, repo sazba České národní banky činila k 1. 1. 2026 3,5 % a po zvýšení o 8 procentních bodů podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí zákonný úrok z prodlení právě 11,5 % ročně.
25. Ve zbývající části, tedy co do částky 137 491,66 Kč, dále co do požadovaného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 579 259,28 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 297,79 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 65 938,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 579 259,28 Kč od 20. 12. 2025 do 21. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení od 22. 1. 2026 do zaplacení z částky 135 841,66 Kč, soud žalobu zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Při posouzení poměru úspěchu soud vycházel nejen z částky 580 909,28 Kč a ze samostatně uplatněných kapitalizovaných příslušenství, tedy kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 297,79 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 65 938,73 Kč, ale i z dalšího příslušenství uplatněného do zaplacení, vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni 12. 6. 2026. Takto soud zohlednil smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 579 259,28 Kč od 20. 12. 2025 do 12. 6. 2026 v částce 22 357,03 Kč a zákonný úrok z prodlení v celkové částce 32 033,83 Kč, z toho z částky 579 259,28 Kč za dobu od 20. 12. 2025 do 31. 12. 2025 při sazbě 12 % ročně částku 2 285,30 Kč, z částky 579 259,28 Kč za dobu od 1. 1. 2026 do 21. 1. 2026 při sazbě 11,5 % ročně částku 3 832,63 Kč, z přiznané částky 443 417,62 Kč za dobu od 22. 1. 2026 do 12. 6. 2026 při sazbě 11,5 % ročně částku 19 838,38 Kč a z částky 135 841,66 Kč za dobu od 22. 1. 2026 do 12. 6. 2026 při sazbě 11,5 % ročně částku 6 077,52 Kč. Celková peněžitá hodnota takto uplatněného nároku ke dni vyhlášení rozsudku činila 729 536,66 Kč. Žalobkyni bylo ke stejnému dni přiznáno plnění v celkové hodnotě 463 256 Kč. Její úspěch tak činí přibližně 63,50 % a její neúspěch přibližně 36,50 %, takže její čistý procesní úspěch představuje přibližně 27 %. Současně byly splněny i podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně před zahájením řízení zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
27. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 23 237 Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem, žalobu a účast při jednání, při tarifní hodnotě odpovídající žalované jistině ve výši 10 660 Kč za jeden úkon, tedy celkem 42 640 Kč, dále náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze čtyř úkonů, celkem 1 800 Kč, náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny ve výši 600 Kč a cestovní náhrada ve výši 949,51 Kč. K těmto částkám náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 9 657,80 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 78 884,31 Kč.
28. Z této částky přísluší žalobkyni podle míry jejího čistého procesního úspěchu náhrada ve výši 27 %, což představuje částku 21 298,80 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení právě v tomto rozsahu.