Výrok
I. Návrh žalobkyně na snížení výživného žalovanému zletilému synovi se zamítá.
II. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka], se s účinností od 1. 2. 2026 zrušuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 26. 1. 2026 domáhala snížení výživného placeného žalovanému s tím, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka] tak, že matce (žalobkyni) byla uložena povinnost platit na výživu syna (žalovaného) částku 3 800 Kč měsíčně. Žalobkyně navrhla, aby soud snížil výživné na částku 1 000 Kč měsíčně z důvodu její pracovní neschopnosti, kdy není v jejích možnostech plnit vyživovací povinnost ve stanovené výši.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě sdělil, že ke dni 31. 1. 2026 mu bylo ukončeno studium na [právnická osoba] a [Anonymizováno] tudíž k tomuto dni zanikla vyživovací povinnost matky. Žalovaný nyní pracuje jako [Anonymizováno] v oblasti [Anonymizováno]. Žalobkyně mu dluží výživné od samého počátku, tj. i v roce 2023, kdy bylo soudem naposledy rozhodnuto o výši výživného, žalobkyně výživné neplatila. Ke dni 31. 8. 2025 dlužila žalobkyně na výživném 120 712 Kč.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) soud projednal věc při jednání dne 31. 3. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti., právnická osoba5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost (§ 915 až 918 občanského zákoníku vymezují kritéria pro určení výživného).6. Podle § 911občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila tvrzení a důkazy ohledně jejích veškerých měsíčních příjmů (včetně přehledů všech pobíraných dávek, pracovních smluv, dohod o provedení práce, eventuelně výplatní pásky či daňová přiznání za poslední 2 roky) ani měsíční výdaje (včetně nájemní smlouvy ani lékařské zprávy o svém [podezřelý výraz] stavu a o výhledu její pracovní neschopnosti), tudíž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, proto soud výrokem I. její návrh na snížení výživného žalovanému zamítnul. Nicméně v dané věci soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je zletilý a již nepokračuje ve studiu, které bylo ukončeno ke dni [datum], přičemž žalovaný vykonává [Anonymizováno] jako [Anonymizováno] v oblasti [Anonymizováno]. Soud má tak za prokázané, že došlo k podstatné změně poměrů u žalovaného a tou je ukončení studia a počátek samostatně výdělečné činnosti. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaný je již schopen se sám živit a jsou tedy dány důvody pro zánik vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému. Vzhledem k uvedenému soud výrokem II. vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému s účinností ode dne následujícím po dni ukončení studia zrušil.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.9. Soud nerozhodoval o vyměření soudního poplatku, neboť řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů [právnická osoba] jsou podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, od soudního poplatku osvobozeny.