12 C 176/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne 26. 10. 2022 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč za dohodnutých podmínek, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,87 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 7 933 Kč splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2018 (žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem 190 392 Kč), v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, v prodlení byl se 7. splátkou splatnou dne 18. 4. 2019, žalovaný uhradil celkem 80 897,45 Kč, žalobkyni neuhradil pohledávku ve výši 57 880 Kč s příslušenstvím, dále pohledávku ve výši 39 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně.

2. Ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl soud v nepřítomnosti nedostavších se účastníků, kteří byli včas a řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila prostřednictvím přítomné právní zástupkyně, žalovaný nikoliv, předvolání k jednání převzal osobně dne 17. 4. 2023, o odročení jednání nepožádali, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud jejich osobní účast u jednání za nezbytnou.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 80 000 Kč na dobu 24 měsíců splatnou ve splátkách 7 933 Kč měsíčně, splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce počínaje říjnem 2018 dle splátkového kalendáře, v důsledku nesplácení splátek včas a řádně došlo k zesplatnění úvěru, od 17. 10. 2018 do 10. 4. 2019 uhradil žalovaný 6 splátek po 7 933 Kč, po zesplatnění úvěru pak žalovaný uhradil od 17. 3. 2020 do 18. 10. 2021 celkem 33 299,45 Kč (vyjádření žalobkyně, smlouva o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 9. 2018, splátkový kalendář, karta klienta).

4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba není po právu, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalovaný uhradil žalobkyni částku převyšující poskytnutý úvěr (jistinu). Přestože žalobkyně předložila listiny k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak v tomto konkrétním případě prvostupňový soud uzavřel, že jeho úvěruschopnost nebyla vyhodnocena správně a tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zákona č. 257/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, takže v daném případě žalobkyně s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když z listin jí předložených mimo jiné vyplynulo, že žalovaný byl hlášen k pobytu na ohlašovně městského úřadu, fakticky bydlel v pronajatém bytě s uváděnými náklady pouze 2 000 Kč měsíčně, další výdaje činilo životní minimum 3 410 Kč, 100 Kč jiné výdaje a rezerva 1 000 Kč, byť deklarovaný příjem se pohyboval kolem 20 600 Kč měsíčně čistého, nakonec hodnocení úvěruschopnosti obdrželo kód 16, k čemuž v legendě je uvedeno, že smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak), takže v souhrnu dovodil prvostupňový soud, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr v měsíčních splátkách po 7 933 Kč řádně splácet, když zejména náklady na bydlení považoval za značně podhodnocené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č. j. 27 Co 477/2017-108), k čemuž nakonec po uhrazených šesti splátkách došlo. V tomto konkrétním případě tedy soudu nezbylo, než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to nejenom ohledně smluvní pokuty, ale i a smluvních úroků a úroků z prodlení, protože jistina byla ze strany žalovaného zcela uhrazena. Zároveň považuje prvostupňový soud za nezbytné uvést, že i ujednání ohledně smluvního úroku ve výši 166,87 % ročně lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

7. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, když procesně neúspěšná žalobkyně na ně neměla nárok a procesně úspěšnému žalovanému náklady spojené s vedením tohoto řízení prozatím nevznikly. l