12 C 18/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení ve výroku uvedených částek s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl vlastníkem (provozovatelem) osobního vozidla registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód]. V období od 19. 2. 2024 do dne 1. 7. 2024 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Výše příspěvku, s ohledem na druh vozidla, činila 93 Kč denně. Za předmětné období (134 dnů) činí základ příspěvku 12.462 Kč a dále pak žalobkyně požaduje úhradu částky ve výši 300 Kč za náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky. Splatnost předmětné pohledávky za žalovaným nastala dne 6. 11. 2024 Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že výzvou ze dne 1. 8. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku ve výši 8.775 Kč, a to ve vztahu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu v období od 5. 12. 2023 do dne 17. 4. 2024 u osobního vozidla registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód], jehož vlastníkem (provozovatelem) byl dle registru žalobkyně v předmětném období právě žalovaný.

4. Následně byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě, a to i právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“) a podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“).

6. Žalovaný tím, že neměl v části nepojištěného období od jeho počátku do 31. 3. 2024 sjednané povinné ručení ke svému vozidlu registrační značky [SPZ], které bylo v daném období evidováno v registru vozidel jako provozované, porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona a v případě nepojištěného období od 1. 4. 2024 porušil povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona, resp. podle § 45 odst. 2–4 zákona o pojištění odpovědnosti.

7. Výši příspěvku stanoví § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu), resp. § 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 69/2024 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu o pojištění odpovědnosti). V rozhodném období příspěvek činil 93 Kč denně (134 dní), celkem tedy 12.462 Kč. Žalobkyni dále vzniklo podle § 4 odst. 4 zákona, resp. podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku.

8. Žalobkyni vedle toho přísluší podle § 1970 občanského zákoníku i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Soud rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku I., v celém rozsahu žalobkyni vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) a jeden úkon učiněný po 1. 1. 2025 ve výši 400 Kč (sepsání žaloby), tj. celkem 1.000 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 273 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Odůvodnění

Ve výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 12 C 18/2025–23, bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.V uvedeném výroku však došlo k administrativní chybě, spočívající v nesprávném uvedení částky, ze které mají být úroky z prodlení počítány. Namísto správné částky 12 462 Kč byla omylem uvedena částka 12 762 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 12 462 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení.S ohledem na skutečnost, že se jedná o zjevnou nesprávnost, rozhodl soud dle ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tímto usnesením tak, že chybu opravil.