Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 993,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 993,59 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 068,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 729,18 Kč od 13. 5. 2025 do 5. 9. 2025, a z částky 735,59 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, a dále části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 16 993,59 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku v částce 483 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení 37 062,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná uzavřela dne 5. 1. 2025 s žalobkyní prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Na základě této smlouvy byla žalované přenechána celkem částka 17 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 6,41 Kč. Žalobkyně požadovala celkem částku 37 062,57 Kč sestávající z jistiny 16 993,54 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 335,54 Kč, smluvního úroku 18 730 Kč, poplatků za služby 400,10 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za prvních 90 dní prodlení, tj. celkem 603,39 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 12. 2. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 5. 1. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalované se schváleným kreditním rámcem 24 900 Kč, RPSN 1503,49 %, úrokovou denní sazbou 0,933 % a splatností první splátky dne 5. 2. 2025 a s datem splatnosti úvěru dne 21. 6. 2026. Žalobkyně přenechala žalované dne 5. 1. 2025 částku 4 000 Kč a dne 7. 1. 2025 částku 13 000 Kč, celkem tedy 17 000 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Autorizace ověření totožnosti“, „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovanou emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 12. 5. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 29. 8. 2025 a z „Potvrdenie o podaji dporučenej zásielky“ ze dne 2. 9. 2025). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž zjistila, že žalovaná žije ve společné domácnosti s další osobou, má čistý ověřený příjem 15 393 Kč, měsíční výdaje na bydlení 15 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 7 100 Kč a její úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně].“ a „Identifikované příjmy“).
5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Žalobkyně v tomto případě neprokázala, že by jakkoli zjišťovala, jaká je celková finanční situace žalované, tj. zejména jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje, když se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovanou a nijak je neověřila, neznepokojil ji ani zřejmý nepoměr mezi čistým příjmem žalované a jejími měsíčními náklady.
12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 993,59 Kč (žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 6,41 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku z uvedené částky ode dne 6. 9. 2025 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle předžalobní výzvy odeslané dne 2. 9. 2025. V souladu s domněnkou doby dojití podle § 573 občanského zákoníku byla výzva žalované doručena dne 5. 9. 2025, následující den tak byla žalovaná v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.13.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.
14. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl soud v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., ve znění platném ke dni vzniku poplatkové povinnosti (tj. ke dni podání žaloby v této věci), podle kterého bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Soudní poplatek v této věci činil 1 000 Kč, přičemž žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 483 Kč, proto soud výrokem IV. rozhodl o vrácení 483 Kč.