Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 84/2026

Soud: Okresní soud v PříbramiDatum rozhodnutí: 1. 9. 2026Č. j.: 12 C 84/2026-51Samosoudkyně: JUDr. Monika HrmováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 29. 10. 2026Předmět řízení: zaplacení 64 680 KčECLI:CZ:OSPB:2026:12.C.84.2026.1
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 495 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, s poslední splátkou ve výši 95 Kč, splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 38 185 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 6. 2026 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 64 680 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 13. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále také „Smlouva“), na jejímž základě jí žalobkyně poskytla úvěr 73 185 Kč (skládající se z jistiny 35 000 Kč a souhrnného poplatku 38 185 Kč), který se žalovaná zavázala splácet částkou 4 305 Kč měsíčně. Žalovaná žalobkyni zaplatila 8 505 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.

2. Žalovaná uvedla, že nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává. Tvrdila, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, navíc má za to, že parametry úvěrové smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalovaná před uzavřením Smlouvy pouze poskytla dvě výplatní pásky a zřejmě pracovní smlouvu, výdaje žádným způsobem nedokládala, evidenční kartu, formulář i Smlouvu podepsala v autě obchodní zástupkyně, všechny dokumenty byly již předem vyplněny. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl tak, že je povinna žalobkyni vrátit nesplacenou část jistiny ve výši 26 495 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně z důvodu její obtížné finanční situace.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 1. 9. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 73 185 Kč ve splátkách po 4 305 Kč měsíčně. Úvěr byl bezúčelový s dobou trvání 17 měsíců. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 8 505 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 6. 2025, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z dokumentu označeného jako „platební historie“). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2026 a z podacího archu z téhož dne). Žalovaná měla za období březen a duben 2025 průměrný čistý měsíční příjem [částka], deklarované výdaje na bydlení [částka], nebankovní závazky [částka], žalobkyní stanovené životní minimum [částka], na základě čehož žalobkyně uzavřela, že měsíční výdaje domácnosti žalované jsou [částka] a disponibilní zůstatek byl [částka] (zjištěno z výplatních pásek žalované od společnosti [právnická osoba] za březen a duben 2025 a z dokumentu označeného jako „Evidenční karta klienta“).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalované, z provedených důkazů však nevyplývá, že by její finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, zejména neprokázala, jakým způsobem zjistila a ověřila skutečné životní náklady žalované. Žalobkyně ověřila příjem žalované, i když pouze dvěma výplatními páskami, nicméně její skutečné výdaje nijak nezkoumala, tudíž si nemohla učinit ucelený obrázek o její majetkové situaci, považovala zjištěný stav za dostatečný a bez dalšího dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Takový postup žalobkyně však nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla 35 000 Kč, zatímco žalovaná zaplatila žalobkyni 8 505 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 26 495 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem.

13. Lhůta k plnění dluhu byla stanovena s ohledem na finanční situaci žalované podle ustanovení § 160 odst. l, věta za středníkem o. s. ř. v měsíčních splátkách po 800 Kč (s poslední splátkou 95 Kč) splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve Smlouvě sice byla sjednána roční úroková sazba 12 %, nicméně RPSN činila 206,52 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací