Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 1 790 Kč zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 15 790 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit s 40 % měsíčním úrokem ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, ani přes výzvu nezaplatila a byla jí dle smluvních podmínek žalobkyně udělena smluvní pokuta ve výši. 1 790 Kč. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistoty, kapitalizovaného úroku a ze smluvní pokuty.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.
3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet (zjištěno Potvrzení o provedené platbě) a žalovaná ho měla zaplatit společně se smluvním úrokem s 40 % měsíčním úrokem. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto jí žalobkyně dopisem ze dne 2. 4. 2024 vyzvala k zaplacení do 3 dnů, tedy do 5. 4. 2024, jinak dojde k zesplatnění úvěru (zjištěno z dopisu Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Žalovaná nezaplatila a ke dni 5. 4. 2024 byl úvěr zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela, byla jí v souladu s odstavcem 4.2 písm. c) Smlouvy o úvěru vyměřena smluvní pokuta ve výši 1 790 Kč.
4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, ale k tomu předložila pouze výpis z bankovního účtu za období od 7. 10. 2023 do 30. 11. 2023, ze kterého je patrné, že žalovaná příjem měla v rozmezí 20 884 Kč - 22 263 Kč od společnosti [právnická osoba] Pobírala od Úřadu Práce ČR dávky pěstounské péče ve výši v rozmezí 22 921 Kč -50 006 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 6 350 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však vůbec nezkoumala výdaje žalované a tvrzení řádně neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její přenechala žalované částku 10 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalobkyně sice předložila příjmy žalované výpisem z bankovního účtu, nepředložila však její výdaje, nezohlednila počet vyživovacích povinností, přičemž proto, aby byla řádně zkoumána úvěruschopnost, je právě důležité porovnat pravidelné měsíční příjmy a výdaje spotřebitele, v tomhle případě žalované.
9. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 5 790 Kč a byl sjednán nepřiměřený úrok 40 % měsíčně.
10. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2024 (den následující po zesplatnění úvěru) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky.
12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci sice z větší části úspěšná, ale poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.