Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 115/2026

Soud: Okresní soud v PříbramiDatum rozhodnutí: 24. 9. 2026Č. j.: 13 C 115/2026-24Samosoudce: Mgr. Zdeněk KlouzekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 20 934 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPB:2026:13.C.115.2026.1
neplatnost smlouvysmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 6 934 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 934 Kč od 12. 10 2025 do 27. 2. 2026 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 934 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 789 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 934 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“) na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne částku 14 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 6 934 Kč nejpozději dne 11. 10. 2025. Žalovaná však ke dni splatnosti neuhradila na svůj dluh ničeho. Smlouva byla následně postoupena na žalobkyni dne [datum]. Do dne podání žaloby žalovaná ani přes výzvy neuhradila nic. Žalovaná částka se skládá z nesplácené jistiny ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 934 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva neplatná, žádá vrácení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu, na základě které žalované poskytla bezhotovostně na její bankovní účet téhož dne částku ve výši 14 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku přes webové stránky [Anonymizováno] Žalovaná měla poskytnuté peníze vrátit včetně smluvního úroku ve výši 6 934 Kč nejpozději dne 11. 10. 2025, celkem ve výši 20 934 Kč. Výše RPSN použitá na úvěr žalované byla 660,00 % % (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, když ke dni splatnosti úvěru, ani následně po upomínání, neuhradila na svůj dluh nic. Pohledávka byla dne [datum] postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni (jak vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek, ze dne [datum]), což žalobkyně oznámila žalované přípisem ze dne 21. 2. 2026 (jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky) a zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů (dle předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 a podacího lístku ze dne 24. 2. 2026).

4. Žalobkyně se nevyjádřila k tomu, zda a jak právní předchůdkyně při uzavírání Smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované.

5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.

6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Předmětná smlouva o úvěru tedy nebyla uzavřena platně. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě, s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, a se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při výkladu platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno, a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Ke stejnému závěru vychází i rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně však neuvedla ani způsob, jakým mělo ke zkoumání úvěruschopnosti žalované dojít, stejně tak nedoložila žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti. Navíc náklady na úvěr ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši takřka stejné jako je výše úvěru samotná (výše RPSN v případě úvěru žalované činila 660,00 %), jsou nepřiměřeně vysoké a nejsou tak v souladu s dobrými mravy.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 28. 2. 2026 do zaplacení podle § 1970 o. z., přičemž výše úroků byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost soud určil podle předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026, odeslané dne 24. 2. 2026, a datum prodlení je vypočtené tak, že žalovaná měla 3 dny na zaplacení, tj. do 27. 2. 2026. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku.

12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci, tedy ve výši 789 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 7 odst. 6 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepsání žaloby), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 838 Kč. Celkové náklady řízení tak činily 2 338 Kč, ovšem žaloba byla částečně zamítnuta, tedy žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 66,88 % a žalovaná byla ve věci úspěšná ze 33,12 %. Žalobkyni tudíž náleží náhrada 33,76 % nákladů řízení, tedy 789 Kč. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s povinností plnit k rukám advokáta.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací