Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověnoEP1250

Spisová značka

13 C 128/2026

Soud: Okresní soud v PříbramiDatum rozhodnutí: 8. 9. 2026Č. j.: 13 C 128/2026-23Samosoudce: Mgr. Zdeněk KlouzekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 100 865,06 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPB:2026:13.C.128.2026.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (39) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 865,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 527,14 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 99 627,06 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 627,06 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně částku 24 326,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 100 865,06 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o vydání kreditní karty, která je svou povahou smlouvou o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 100 000 Kč. Vyčerpané prostředky byly v souladu se smlouvou o úvěru úročeny smluvní úrokovou sazbou 15 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými minimálními měsíčními splátkami a hradit související poplatky. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a čerpaný úvěr nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami dne 4. 8. 2025 přistoupila k okamžitému zesplatnění celého dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny 99 627,06 Kč, a poplatků ve výši 1 238 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu kapitalizovaného smluvního úroku 4 527,14 Kč za období od 23. 11. 2011 do 4. 8. 2025, smluvní úrok ve výši 15% ročně z částky 99 627,06 Kč za období od 16. 1. 2026 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z částky 99 627,06 Kč za období od 16. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu předžalobní výzvou a poskytla mu sedmidenní lhůtu k plnění, žalovaný však dluh neuhradil.

2. Žalobkyně dále tvrdí, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů a veřejných databází, přičemž nezjistila žádnou okolnost bránící poskytnutí úvěru. Poukazuje rovněž na to, že žalovaný úvěr po delší dobu řádně splácel, což má podle jejího názoru svědčit o jeho schopnosti úvěr splácet.

3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno], zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]., IČ [IČO]) smlouvu uzavírala z titulu své podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na území České republiky (ve smyslu čl. 62 Brusel I bis), je tak dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí tohoto sporu. Rozhodným právem (s ohledem na nedostatek tvrzení žalobkyně o ujednání o rozhodném právu) je právo České republiky dle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I), neboť žalovaný jakožto spotřebitel má své obvyklé bydliště v České republice. Soud nezjistil v průběhu řízení bydliště žalovaného v jiném státě.

5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „[Anonymizováno] “) se žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i „Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet“ (dále jen „obchodní podmínky“), dle které žalovaný zažádal o vydání kreditní karty [jméno FO] s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, úroková sazba byla smluvena na 15% ročně pro bezhotovostní transakce a 22,68 % ročně pro transakce pro výběr hotovosti z bankomatů a žalovaný se zavázal splácet úvěr čerpaný kreditní kartou v souladu s obchodními podmínkami, tedy se zavázal ke splácení povinné minimální splátky na účet číslo [č. účtu] (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek). Žalovaný byl povinen platit [Anonymizováno] smluvní úrok z vyčerpané a dosud nesplacené části úvěrového limitu. Žalovaný byl dále povinen hradit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním karty, jejichž druh a výše byly určeny ceníkem platným v době jejich splatnosti. Úroky, poplatky a vzniklé náklady byly splatné pravidelně měsíčně, vždy k datu splatnosti uvedenému v příslušném výpisu z kartového účtu. Úroky a poplatky byly spláceny společně s jistinou a tvořily součást povinné minimální měsíční splátky. Pro případ prodlení držitele karty (žalovaného) bylo sjednáno, že dlužná částka bude úročena rovněž úrokem z prodlení. Obchodní podmínky výslovně předpokládaly souběh smluvního úroku a úroku z prodlení, neboť celkovou úrokovou sazbu po dobu prodlení vymezovaly jako součet běžné úrokové sazby a sazby úroku z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Pokud dojde k porušení smlouvy ze strany držitele kreditní karty je [Anonymizováno] oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem kreditní karty za okamžitě splatné (to vše zjištěno z Obchodních podmínek). Žalovaný následně převzal kreditní kartu dne 12. 12. 2011 (zjištěno ze protokolu o převzetí kreditní karty). [Anonymizováno] při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ke dni 23. 11. 2011 vycházela z jím deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 70 000 Kč, přičemž žalovaný v žádosti neuvedl žádné měsíční splátky. [Anonymizováno] dále zjistila interní měsíční splátky ve výši 700 Kč, žádné externí měsíční splátky a interní kontokorentní limit ve výši 10 000 Kč. Současně pracovala s příjmem žalovaného zjištěným v době výpočtu nabídky ve výši 265 292 Kč, resp. se zpětně dopočteným příjmem 266 063 Kč. Provedené kontroly insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů a interního blacklistu byly bez negativního záznamu, registry [Anonymizováno] /[Anonymizováno] vykazovaly pouze pozitivní úvěrovou historii a v registru [Anonymizováno] nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Po porovnání příjmů a výdajů žalovaného, zohlednění jeho stávajících závazků a provedení dalších skóringových a rizikových kontrol [Anonymizováno] vyhodnotila jeho disponibilní zdroje jako dostatečné a dospěla k závěru, že je schopen požadovaný úvěr ve výši 100 000 Kč splácet. Úvěr proto dne [datum] schválila (to vše zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z mimořádných výpisů z bankovních účtů žalovaného a z Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný předmětnou kreditní kartu aktivně používal minimálně od 15. 12. 2011, platil s ní, splátky hradil, poslední úhrada z jeho strany proběhla dne 2. 4. 2025 ve výši 3 117,61 Kč. Po započtení poslední odchozí platby dne 25. 7. 2025 byl celkově na účtu kreditní karty dluh ve výši 105 392, 20 Kč. [Anonymizováno] žalovanému v období od poslední platby (tj. od 2. 4. 2025) vyúčtovala řádný úrok následovně: 1 492,65 Kč dne 2. 5. 2025, 1 546,42 Kč dne 2. 6. 2025 a 1 488,07 Kč dne 2. 7. 2025, tedy celkově v období od poslední splátky žalovaným vycházel pravidelný měsíčně účtovaný smluvní úrok na částku 4 527,14 Kč. V období od 2. 4. 2025 do 25. 7. 2025 byly žalovanému dále zaúčtovány poplatky v celkové výši 1 238 Kč, sestávající ze čtyř poplatků za správu karty ve výši 60 Kč, zaúčtovaných dne 25. 4. 2025, 25. 5. 2025, 25. 6. 2025 a 25. 7. 2025, a ze dvou poplatků za zaslání upomínky ve výši 499 Kč, zaúčtovaných dne 6. 6. 2025 a 6. 7. 2025, celkem tedy poplatky ve výši 1 238 Kč. Žalovaný byl [Anonymizováno] upozorněn na skutečnost, že na předmětné kreditní kartě je evidována dlužná částka ve výši 7 502,03 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 6. 6. 2025). Žalovanému byl naúčtován poplatek za zaslání druhé upomínky dne 6. 6. 2025 a třetí upomínky dne 6. 7. 2025 (zjištěno ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty). Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas nehradil dlužné splátky, byly všechny jeho závazky ze smlouvy o úvěru jednostranně prohlášeny za splatné dne 4. 8. 2025 s tím, že dlužná částka činila k tomuto dni 105 332,20 Kč, a oznámení o této skutečnosti mu bylo zasláno dne 4. 8. 2025 (zjištěno z dokumentu „Okamžitá splatnost kreditní karty“ a přehledu podacích čísel odeslaných zásilek). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka [Anonymizováno] za žalovaným postoupena na společnost [Anonymizováno] IČ [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]), o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 9. 2. 2026 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] včetně jejích dodatků a příloh, a smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] včetně jejích příloh, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2026 včetně přehledu podacích čísel odeslaných zásilek). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka společnosti [Anonymizováno] za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem, odeslaným dne 10. 3. 2026, vyrozuměn (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2026 a přehledu odeslaných zásilek). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 10. 3. 2026, odeslaného téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy a přehledu odeslaných zásilek). Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni [datum] (dále jen „obchodní zákoník“), podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a podle tehdy účinných zákonů č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru.

7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 503 odst. 2 téhož zákona mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

10. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

11. Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně - [Anonymizováno] ve smyslu § 497 obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne [datum], její vznik, obsah i práva a povinnosti z ní vzniklé se řídí dosavadními předpisy (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku). Úvěrová smlouva byla obchodním závazkovým vztahem bez ohledu na povahu účastníků (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku). Současně však žalovaný sjednal kartu jako fyzická osoba mimo rámec podnikání, proto na žalovaného dopadá ochrana ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. [Anonymizováno] přitom nevycházela toliko z žalovaným deklarovaných údajů, nýbrž pro ověření jeho finanční situace měla k dispozici též údaje o pohybech na bankovních účtech, informace o existujících závazcích a dostupné registry. Soud proto dospěl k závěru, že [Anonymizováno] měla k dispozici dostatečné a objektivně podložené informace umožňující posoudit poměr příjmů, výdajů a existujících závazků žalovaného a při posouzení jeho úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí. Skutečnost, že žalovaný následně úvěr po dlouhou dobu řádně splácel, tento závěr pouze podpůrně potvrzuje (byť sama o sobě řádné posouzení úvěruschopnosti nenahrazuje). Soud má tak smlouvu o úvěru za platně uzavřenou. Dle shora citovaného ustanovení § 497 obchodního zákoníku tak vznikla žalovanému povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále dospěl k závěru, že zesplatněním úvěru nezanikla povinnost žalovaného hradit sjednaný smluvní úrok z dosud nesplacené jistiny. Smluvní úrok představuje úplatu za poskytnutí peněžních prostředků a žalovaný je tak povinen jej hradit až do jejich skutečného vrácení. Vedle smluvního úroku vzniklo žalobkyni za dobu prodlení žalovaného rovněž právo na zákonný úrok z prodlení, neboť každý z těchto úroků plní odlišnou funkci. Souběh smluvního úroku a úroku z prodlení nadto výslovně předpokládaly obchodní podmínky, podle nichž se po dobu prodlení celková úroková sazba skládala z běžné úrokové sazby a sazby úroku z prodlení. Možnost přiznat po zesplatnění úvěru vedle sebe sjednaný smluvní úrok z nesplacené jistiny a zákonný úrok z prodlení odpovídá rovněž rozhodovací praxi soudů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2851/99). Žalovaný přestal plnit svou povinnost hradit sjednané měsíční splátky, když poslední platbu na účet kreditní karty provedl dne 2. 4. 2025, načež již do zesplatnění úvěru dne 4. 8. 2025 žádnou další splátku neuhradil. [Anonymizováno] ho přitom na vzniklé prodlení opakovaně upozorňovala, což dokládá rovněž zaúčtování druhé upomínky dne 6. 6. 2025 a třetí upomínky dne 6. 7. 2025, přičemž výzvou ze dne 6. 6. 2025 byl žalovaný výslovně upozorněn na evidovaný dluh ve výši 7 502,03 Kč. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti ani následně nesplnil, využila [Anonymizováno] práva sjednaného v obchodních podmínkách a dne 4. 8. 2025 prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné. Jelikož žalovaný poslední splátku uhradil dne 2. 4. 2025 a následně již žádnou další měsíční splátku neuhradil, byl ke dni 4. 8. 2025 v prodlení s více než dvěma po sobě jdoucími měsíčními splátkami. Byla tak splněna podmínka § 506 obchodního zákoníku. Od okamžiku splatnosti celého dluhu byl žalovaný povinen vedle sjednaného smluvního úroku z nesplacené jistiny hradit rovněž zákonný úrok z prodlení.

17. Jelikož žalovaný splatný peněžitý dluh neuhradil, dostal se do prodlení, a žalobkyni proto vedle nároku na sjednaný smluvní úrok vzniklo rovněž právo na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni v rozsahu uplatněného nároku přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z nesplacené jistiny 99 627,06 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně - [Anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z. po té, co jí byla od [Anonymizováno] pohledávka za žalovaným rovněž postoupena v souladu s totožným zákonným ustanovením.

19. Z provedených listinných důkazů, zejména ze souhrnného výpisu z kartového účtu, soud zjistil rozsah čerpání úvěru, plateb žalovaného a výslednou výši nesplacené pohledávky. Žalobkyně tak unesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně vzniku a výše uplatněného nároku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal žádnou skutečnost, která by vedla k zániku takto prokázané pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 100 865,06 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 99 627,06 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 238 Kč vzniklé dle smlouvy o úvěru) s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 527,14 Kč (představujícím smluvní úroky zaúčtované žalovanému v měsících květnu až červenci 2025), a s úrokem ve výši 15% ročně z částky 99 627,06 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 627,06 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení. Soud byl v tomto ohledu vázán rozsahem uplatněného nároku, a proto přiznal toto příslušenství až od žalobkyní požadovaného dne 16. 1. 2026,20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 326,70 Kč. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) po 5 140 Kč (dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), tj. 15 420 Kč, tří režijních paušálů po 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), tj. 1 350 Kč, 21 % DPH počítané z částky 16 770 Kč, tj. ve výši 3 521,70 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 4 035 Kč.21. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací