Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se co do zaplacení částky ve výši 8 730 Kč a co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalované, aby jí zaplatila částku 18 730 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované částku 10 000 Kč. Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 150 Kč a poplatek ve výši 1 800 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s platbami, proto žalobkyně požaduje ještě částku 700 Kč jako poplatek za upomínání, 800 Kč za upomínky formou SMS a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 280 Kč. Celkem tedy žalobkyně požaduje zaplatit částku 8 730 Kč, částku 10 000 Kč na jistině a úroky z prodlení. Pohledávka byla postoupena nejprve společnosti [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] a poté na žalobkyni.
2. Podáním ze dne 16. 12. 2025 žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 150 Kč představující neuhrazený řádný úrok, co do částky 1 800 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a co do částky 4 280 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení. Dále je tedy požadována pouze nezaplacená jistina ve výši 10 000 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě jako takové nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vyplývá, že tu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne [datum]. Na základě této Smlouvy byla žalované poskytnuta na bankovní účet částka 10 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě. Pohledávka byla postoupena nejprve společnosti [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] (jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]) a následně žalobkyni (jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná byla několikrát upomínána k zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího listu). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.
5. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila. že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované a spolehla se pouze informace získané v základních registrech, které jsou veřejně dostupné.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 10 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalované zaplatit částku 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní. Ve zbytku bylo řízení zastaveno vzhledem ke zpětvzetí.
10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.