13 C 184/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 25 328 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala dále uhradit celkové poplatky ve výši 12 888 Kč. Žalovaná na tento úvěr zaplatila celkem 10 060 Kč a dále se ocitla v prodlení, kdy došlo k zesplatnění úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 39 860 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo [hodnota] uzavřené dne 21. 1. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se dále zavázala zaplatit celkové náklady ve výši 25 776 Kč. Celkem žalovaná zaplatila 30 916 Kč, dále se dostala do prodlení a úvěr byl následně zesplatněn. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky ve výši 15 308 Kč po žalované z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 12. 10. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se dále zavázala uhradit celkové náklady ve výši 12 888 Kč. Žalovaná zaplatila celkovou částku 20 080 Kč, dále se dostala s plněním do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení od 23. 4. 2024 do zaplacení, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, dále smluvních úroků a dále kapitalizovaných smluvních úroků. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností ke dni 29. 5. 2024. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována písemně. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagovala. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila řádně svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované a z veřejných rejstříků.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, kdy žalobkyně byla z jednání řádně omluvena, byla zastoupena právní zástupkyní, žalovaná byla o termínu jednání řádně a včas vyrozuměna, přesto se bez omluvy nedostavila.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 20. 4. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Dle přehledu transakční historie žalovaná uhradila na tento úvěr celkovou částku 10 060 Kč. Dle smlouvy o úvěru ze dne 21. 1. 2022 č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, kdy celkem se zavázala uhradit částku ve výši 55 776 Kč. Dle přehledu transakční historie žalovaná uhradila na tento úvěr celkovou částku 30 916 Kč. Dle smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 12. 10. 2021 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, kdy celkem se zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Dle přehledu transakční historie žalovaná na tento úvěr uhradila celkovou částku 20 080 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo k postoupení pohledávek postupitele společnosti [právnická osoba]. na postupníka (žalobkyni). Dle příloh byly v seznamu postoupených pohledávek postoupeny i pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou. Dle oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024 byla žalovaná vyrozuměna právní předchůdkyní žalobkyně o postoupení pohledávek za její osobou na žalobkyni. Dle předžalobní upomínky ze dne 20. 9. 2024 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužných částek nejpozději do 27. 9. 2024. Dle pracovní smlouvy byla žalovaná v rozhodném období zaměstnána ve společnosti [právnická osoba]. na pozici [Anonymizováno]. Dle výplatních lístků žalovaná v rozhodném období pobírala příjem ve výši 19 000 – 22 000 Kč čistého měsíčně. Dle žádostí o úvěr vykázala žalovaná výdaje na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč měsíčně, výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 1 200 Kč měsíčně a srážky ze mzdy ve výši 3 929 Kč až 5 958 Kč. U srážek ze mzdy bylo uvedeno exekuce. Pokud jde o osobní údaje žalované, ani jeden z formulářů nebyl vyplněn. Dle přehledu věcí evidovaných v ISAS zdejšího soudu byly na žalovanou vedeny exekuce již počínaje rokem 2007, kdy exekuce měla žalovaná nařízeny i v roce 2021, 2022 i v letech následujících. Mezi oprávněnými osobami převažují úvěrové společnosti. Sama žalobkyně figurovala jako oprávněná osoba v exekuci proti žalované již v roce 2022. Uzavření všech třech smluv o úvěru, stejně tak poskytnutí částek ve výši 15 000 Kč na první smlouvu o úvěru, ve výši 30 000 Kč na druhou smlouvu o úvěru a ve výši 15 000 Kč na třetí smlouvu o úvěru, stejně tak uhrazení částky 10 060 Kč žalovanou na první úvěr, uhrazení částky 30 916 Kč na druhý úvěr a uhrazení částky 20 080 Kč na třetí úvěr bylo mezi účastníky nesporné.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou byly uzavřeny celkem tři smlouvy o úvěru shora citované, na základě kterých byly žalované poskytnuty částky ve výši 15 000 Kč, 30 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná na první úvěrovou smlouvu zaplatila celkem 10 060 Kč, na druhou úvěrovou smlouvu částku celkem 30 916 Kč a na třetí úvěrovou smlouvu částku celkem 20 080 Kč. Soud má rovněž za prokázané, že pohledávky za žalovanou z těchto úvěrových smluv byly postoupeny smlouvou o podstoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná řádně písemně vyrozuměna na adrese svého pobytu. U oznámení o postoupení pohledávky přitom postačuje, že žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a že se dostala do sféry její dispozice, ať se již o tom skutečně dozvěděla, či nikoliv. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřených úvěrových smluv, a to stran povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěry i přesto, že nezkoumala řádně její příjmy a především výdaje, respektive vycházela pouze z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované z jejího zaměstnání, avšak v řízení nebylo žádným důkazem doloženo, jaké měla žalovaná skutečné (reálné) pravidelné měsíční výdaje. Výdaje uváděné žalovanou v předložených formulářích za účelem uzavření předmětných úvěrových smluv, považuje soud za zcela nereálné, což se týká především nákladů na bydlení a nákladů na živobytí. Navíc rozhodně nelze přehlédnout, že i v těchto formulářích je uváděno, že žalovaná již v té době měla exekuce a exekuční srážky. Dle názoru soudu je tak více než zjevné, že žalované nepostačovaly její pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání. Navíc je třeba poukázat na to, že již v době, kdy žádala o předmětné úvěry, měla za sebou již několik exekucí a řada exekucí následovala i v dalším období, kdy se především jedná o případy nesplácených úvěrů či půjček. V roce 2022 byla jedním z oprávněných osob v exekučním řízení i samotná žalobkyně. Přestože žalovaná měla finanční problémy a exekuce, tak přesto jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala další úvěry. Tyto skutečnosti tak právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu vůbec nevzala v potaz a svou zákonnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované tak splnila výlučně formálně a žalobkyni nepředložila žádné doklady o řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřené úvěrové smlouvy byly absolutně neplatné pro porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně prokázala, že žalované byl poskytnut první úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaná uhradila celkem 10 060 Kč, tudíž co do částky 4 940 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna tuto částku žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 9. 2024 do zaplacení (tedy od data, kdy se žalovaná ocitla v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které jí byla poskytnuta lhůta do 27. 9. 2024, kdy v prodlení se tak žalovaná ocitla následující den). Tuto částku včetně zákonného příslušenství je tak žalovaná povinna uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do zbývajících žalovaných částek včetně zákonných úroků z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítl, když na druhý úvěr žalovaná přeplatila částku 916 Kč a na třetí úvěr žalovaná přeplatila částku 5 080 Kč.

25. Nad rámec uvedeného soud poukazuje rovněž na to, že sjednané úvěrové smlouvy byly rovněž neplatné i z důvodu sjednání nepřiměřeně vysokých nákladů těchto úvěrů, kdy ve všech případech se jednalo o celkové náklady ve výši 85,92 % z poskytnutých jistin, kdy takto vysoké náklady byly sjednány jako nepřiměřeně vysoké, sjednané zcela v rozporu s dobrými mravy a v této části pak jednoznačně neplatné.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaná sice byla úspěšnější stranou sporu, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.