Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se počínaje dnem 27. 11. 2024 zrušuje.
II. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 3. 2018 č. j. 0 P 667/2016-195 ve výrocích I. a II. ohledně vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro [adresa] se žalobce jakožto otec zletilého žalovaného domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti, neboť žalovaný již nestuduje a má vlastní příjem. Zrušení vyživovací povinnosti se žalobce domáhal počínaje dnem podání návrhu.
2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil tak, že s podaným návrhem souhlasí. K výzvě soudu následně doplnil potvrzení o svém zaměstnání.
3. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 1. 2025 č. j. 24 C 382/2024-15 vyslovil Obvodní soud pro [adresa] svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu, v jehož obvodu žije žalovaný.
4. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když soud oba upozornil na to, že jejich účast (vzhledem k jednoznačnému souhlasnému stanovisku žalovaného) není nezbytně nutná. O termínu jednání byli oba účastníci řádně a včas vyrozuměni.
5. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil zejména následující. Dle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 3. 2018 č. j. 0 P 667/2016-195 soud stanovil výživné ze strany žalobce na žalovaného na částku 6 000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalovaného. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že v rozhodném období byl zletilý syn stále studentem střední školy a vyživovací povinnost žalobce vůči němu tak trvala. Dle potvrzení o zaměstnání žalovaného je tento zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou jako konstruktér u zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] v [Anonymizováno].
6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
7. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce se důvodně domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synovi, neboť tento již není studentem školy, a naopak nabyl schopnosti sám se živit, když je řádně zaměstnán v pracovním poměru. Ostatně žalovaný sám se zrušením vyživovací povinnosti svého otce vůči němu souhlasil. Soud proto podané žalobě vyhověl a zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému počínaje dnem [datum], tedy dnem podání návrhu. Tímto rozhodnutím došlo ke změně shora citovaného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 3. 2018 ve výrocích I. a II. ohledně vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.
9. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce jako úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, žalobce se však tohoto nároku výslovně vzdal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.