Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 875,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 875,91 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 35 820,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 545,70 Kč od 22. 11. 2024 do 24. 3. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 669,79 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 2 377,56 Kč zamítá.
IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 027 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 73 074,05 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které mohla žalovaná postupně čerpat financi, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 2. 2024. Žalovaná se kromě vyčerpané jistoty zavázala splácet i smluvní úrok ve výši 1,02 % denně. Žalovaná vyčerpala celkem částku 130 961 Kč, ale zaplatila pouze 96 085 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z vyčerpané jistiny ve výši 34 875 Kč, sankčního poplatku ve výši 216,06 Kč, smluvního úroku ve výši 3 510,79 Kč a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 453, 73 Kč. Žalovaná ani přes výzvu dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě jako takové nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.
3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] [Anonymizováno] Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr, který vyčerpala ve výši 130 961 Kč. Finance byly postupně převáděny na bankovní účet žalované (dle jednotlivých potvrzení z výpisu z bankovního převodu) a žalovaná se ho zavázala uhradit společně se smluvním úrokem a poplatky ve výši ve výši 1,02 % a v případě včasného nesplacení i sankčního poplatku (jak vyplývá ze Smlouvy o úvěru). Žalovaná uhradila pouze částku 96 085, 09 Kč (jak vyplývá z výpisu plateb). Žalované byla zaslána předžalobní výzva, kterou byla dne 19. 3. 2025 vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila. (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).
4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žila v době uzavření úvěru sama. Výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení měla 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu: 18 869 Kč, s tím že žalovaná uvedla 28 000 Kč. Rezerva pro výdaje 500 Kč. V době uzavírání smlouva neměla žádnou půjčku. Tvrzení nejsou podložena žádnými listinnými důkazy. Žalobkyně tato tvrzení neprokázala ani přes písemné poučení.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Smlouva o spotřebitelském úvěru totiž nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Což žalobkyně neučinila.
9. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětného úvěru, neboť v případě předmětné smlouvy šlo o úrok 372,3 % ročně (!). V daném případě tedy jistina byla navýšeno o víc jak 100 %. Soud považuje náklady úvěru za nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí např. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.
10. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 875,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 875,91 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
12. Soud dále vrátil žalobkyni přeplatek na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 027 Kč, když správná výše soudního poplatku činila částku 1 897 Kč a žalobkyně uhradila 2 924 Kč, a to v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné, když žalobkyně byla navíc z větší části neúspěšná a úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.