Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 437,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 098,72 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 858,79 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 793 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala, aby jí žalovaná zaplatila dluh za elektřinu, kterou jí žalobkyně dodala do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná částka představuje nedoplatek za období od 22. 7. 2024 do 2. 12. 2024 (dále jen „1. rozhodné období“) a dále za období od 3. 12. 1014 do 22. 4. 2025 (dále jen „2. rozhodné období“). Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání.
3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa (zjištěno ze Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalobkyně vyúčtovala elektřinu fakturou č. [hodnota] částku 13 098,72 Kč se splatností do 18. 12. 2024 a fakturou č. za elektřinu č. [hodnota] na částku 10 858,72 Kč s datem splatnosti do 19. 5. 2025. Žalovaná však nedoplatky ani přes upomínku neuhradila. Žalovaná však nedoplatek ani přes upomínku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 24. 2. 2025, jak vyplývá z výzvy a podacího archu, ta však nedoplatky neuhradila.
4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem [Anonymizováno] republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaná má poslední bydliště na území České republiky.
5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který je v postavení lex specialis k občanskému zákoníku. K podrobnostem vyúčtování soud rovněž aplikoval příslušná ustanovení týkající se elektřiny dle vyhlášky č. 210/2011 Sb., o rozsahu a náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících plateb.
6. Podle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, a žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou cenu za dodanou elektřinu a s tím spojené služby. Žalovaná však nezaplatila nedoplatky ceny za elektřinu dodanou v rozhodném období.
8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh zaplatila, avšak žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou cenu. V důsledku prodlení žalované se zaplacením ceny vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Datum prodlení je počítám jako den následují po splatnosti faktur. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 793 Kč. Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení, přičemž soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku 400 Kč, přičemž za tři úkoly právní služby (příprava a převzetí, výzva a žaloba) náleží odměna ve výši 1200 Kč a náhrada tří paušálních hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k tomu rovněž náhrada ve výši 21 % DPH počítaného z uvedených částek ve výši 1 500 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 978 Kč. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).