13 C 58/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 69 646,77 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná uzavřela dne [datum] (dále jen „1. předmětná smlouva“) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 26 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 27 926 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 %, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního splácení ve výši 5 340 Kč. Celkem tedy 53 926 Kč. Vrátila pouze 1 573,20 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. Dále žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „2. předmětná smlouva“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 47 688 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 %, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního splácení ve výši 8 925 Kč. Celkem tedy 97 688 Kč. Vrátila pouze 16 526,80 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě jako takové nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou 1. předmětnou smlouvu, na základě které přenechala žalované téhož dne v hotovosti částku 26 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 47 688 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 %, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního splácení ve výši 8 925 Kč. Celkem tedy měla nad rámec jistiny zaplatit částku 27 926 Kč (tedy 107 % jistiny), kterou měla splácet v 18 měsíčních pravidelných splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2024 (zjištěno z 1. Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná zaplatila k datu podání žaloby částku 1 573,20 Kč (jak vyplývá i z tabulky umoření). Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou 2. předmětnou smlouvu, na základě které přenechala žalované téhož dne v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 47 688 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 %, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního splácení ve výši 8 925 Kč. Celkem tedy měla nad rámec jistiny zaplatit částku 27 926 Kč (tedy 95,4 % jistiny), kterou měl splácet v 18 měsíčních pravidelných splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2024 (zjištěno z 2. Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná zaplatila k datu podání žaloby částku 16 526,80 Kč (jak vyplývá i z tabulky umoření). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 byly obě pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností od stejného data, což žalované oznámila dopisem ze dne 21. 10. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek do 15. 1. 2025.

4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením 1. i 2 předmětné smlouvy o úvěru, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě žalované. Dále žalobkyně tvrdila, že prověřovala žalované v dostupných rejstřících. Ze zákaznické karty ze dne 17. 8. 2022 vyplývá, že žalovaná v době uzavření Smlouvy byla svobodná a bydlela v nájemním bytě. Úvěry si brala na vybavení domácnosti. Příjem měla ve výši 26 314 Kč za měsíc, příjem domácnosti 43 000 Kč za měsíc, dosavadní interní splátky 0 Kč a externí ve výši 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně. Údaje o příjmu byly ověřeny z potvrzení o příjmu žadatele. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že příjem měla ve výši 25 406 Kč za měsíc, příjem domácnosti 64 000 Kč za měsíc, dosavadní interní splátky 4 652 Kč a externí ve výši 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje ve výši 500 Kč měsíčně. Údaje o příjmu byly ověřeny z potvrzení o příjmu žadatele. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že již v době uzavírání obou smluv měla úvěr u její společnosti.

5. Údaje o příjmech a výdajích žalované vyplněné v zákaznických kartách nebyly doloženy žádnými listinami. Uvedené měsíční výdaje neodpovídají realitě, když žalovaná bydlela v nájemním bytě. Další příjmy domácnosti nelze do celkových příjmů zahrnout, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem [Anonymizováno], jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částky 26 000 Kč a 50 000 Kč. Smlouvy o spotřebitelském úvěru však nebyly uzavřeny platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Navíc ze zákaznické karty vyplývá, že do celkových příjmů byl započten i příjem další osoby. Žalovaná však v době uzavírání smlouvy byla svobodná, nebylo tedy možné započítávat další příjmy do příjmů její domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vůbec nevzala v potaz, že žalovaná bydlí v nájemním bytě čili její výdaje neodpovídají realitě (nájemné, zálohy za služby apod.). Dále nebyla doložena žádná listina prokazují příjem a navíc žalovaná měla již v době uzavření závazek vůči jiné společnosti, což nebylo vůbec zohledněno.

12. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny v 1. případě o 107,4 % a v druhém případě o 95,4 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatných titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté jistiny. Vrátila však jen v případě 1. předmětné smlouvy částku 1 573, 20 Kč a v případě 2. předmětné smlouvy částku 16 526, 20 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši ve výši 24 426,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 426,80 Kč od 16. 1. 2025 a dále částku ve výši 33 473,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 473,20 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení. Splatnost byla určena dle předžalobní výzvy, kdy měl zaplatit do 15. 1. 2025 a od data následující po splatnosti byl v prodlení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.

15. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná jen z části a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné i vzhledem k tomu, že obě Smlouvy jsou absolutně neplatné.