Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 91/2026

Soud: Okresní soud v PříbramiDatum rozhodnutí: 17. 9. 2026Č. j.: 13 C 91/2026-18Samosoudce: Mgr. Zdeněk KlouzekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 13 115,90 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPB:2026:13.C.91.2026.1
neplatnost smlouvysmlouva o úvěrusmlouva spotřebitelskápostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 6 115,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 115,90 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 115,90 Kč od 24. 1. 2025 do 13. 3. 2026 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 6. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 115,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“) na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne částku 7 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 115,90 Kč nejpozději dne 23. 1. 2025. Žalovaná však ke dni splatnosti neuhradila na svůj dluh ničeho. Smlouva byla následně postoupena na žalobkyni dne [datum]. Do dne podání žaloby žalovaná ani přes výzvy neuhradila nic. Žalovaná částka se skládá z nesplácené jistiny ve výši 7 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 115,90 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva neplatná, žádá vrácení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu, na základě které žalované poskytla bezhotovostně na její bankovní účet téhož dne částku ve výši 7 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku přes webové stránky [Anonymizováno]. K ověření žalovanou uvedených údajů žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně fotokopii svého dokladu totožnosti, podpis Smlouvy byl přes SMS. Žalovaná měla poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru nejpozději dne 23. 1. 2025, celkem ve výši 13 115,90 Kč. Výše RPSN použitá na úvěr žalované byla 10 776,10 % (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, když ke dni splatnosti úvěru, ani následně po upomínání, neuhradila na svůj dluh nic. Pohledávka byla dne [datum] postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni (jak vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]), což žalobkyně oznámila žalované přípisem ze dne 7. 3. 2026 (jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky) a zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů (dle předžalobní výzvy ze dne 7. 3. 2026 a podacího lístku ze dne 10. 3. 2026).

4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání Smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované a to lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při ověřování úvěruschopnosti žalované z dokladů poskytnutých žalovanou, byť těmito doklady žalobkyně nedisponuje. Údaje o příjmech a výdajích žalované nebyly tak žalobkyní uvedeny ani doloženy, takže není jasné, zda byly řádně zkoumány. Žalobkyně tedy neprokázala ani přes poučení soudu své tvrzení, že právní předchůdkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované.

5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.

6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Předmětná smlouva o úvěru tedy nebyla uzavřena platně. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě, s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, a se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při výkladu platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno, a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Ke stejnému závěru vychází i rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně však neuvedla ani způsob, jakým mělo ke zkoumání úvěruschopnosti žalované dojít, stejně tak nedoložila žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti. Navíc náklady na úvěr ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši takřka stejné jako je výše úvěru samotná (výše RPSN v případě úvěru žalované činila 10 776,10 %), jsou nepřiměřeně vysoké a nejsou tak v souladu s dobrými mravy.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 14. 3. 2026 do zaplacení podle § 1970 o. z., přičemž výše úroků byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost soud určil podle předžalobní výzvy ze dne 7. 3. 2026, odeslané dne 10. 3. 2026, a datum prodlení je vypočtené tak, že žalovaná měla 3 dny na zaplacení, tj. do 13. 3. 2026. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich procesního úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný. Soud proto poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval za nedůvodné.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací