Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 101 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 20. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 82 610,55 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 20. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala dne 5. 1. 2026 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 1. 2026, č.j. 14 C 14/2026-10, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč splatný v 49 pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou 15. 10. 2027, v důsledku nesplácení úvěru včas a řádně došlo k jeho zesplatnění ke dni 19. 12. 2024, ke dni podání žaloby uhradil žalovaný 74 899 Kč, dosud žalobkyni neuhradil 25 101 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 2395 a § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak do částky 82 610,55 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, neboť ujednání o výši smluvního úroku 66,27 % ročně považoval soud za ujednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení, neboť procesně úspěšná žalobkyně měla záporný poměr úspěchu a částečně úspěšnému žalovanému náklady dosud s vedením tohoto řízení nevznikly, takže každý z účastníků si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení případně vznikly, sám.