Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 313,16 Kč s 11,50 % úrokem z prodlení ročně od 30. 10. 2025 do zaplacení a částku 654,63 Kč na smluvní pokutě, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 698,30 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala dne 6. 11. 2025 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 11. 2025, č.j. 14 C 174/2025-11, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] za dohodnutých podmínek distančním způsobem, na základě které poskytla žalované finanční prostředky až do výše 50 000 Kč s možností postupného čerpání, úvěr byl vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu], a to v částkách 2 000 Kč dne 17. 2. 2025 a 17 000 Kč dne 9. 1. 2025, žalovaná splatila na jistinu celkem 46,39 Kč (14,59 Kč dne 11. 2. 2025, 11,05 Kč dne 15. 3. 2025, 10,07 Kč dne 21. 3. 2025 a 10,68 Kč dne 14. 4. 2025), přičemž žalovaná se dostala s úhradou pravidelných denních splátek do prodlení, v důsledku čehož jí byla dána výpověď, o čemž byla informována dopisem ze dne 29, 10. 2025, dosud žalobkyni neuhradila celkem 19 313,16 Kč (18 953,54 Kč na jistině, 359,62 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru) a na smluvní pokutě 654,63 Kč (0,1 % denně z částky dlužné za období od 9. 3. 2025 do 7. 6. 2025), přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2395 a následující občanského zákoníku, § 2048 věty první občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že ujednání ohledně smluvního úroku ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny je ujednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 občanského zákoníku, a proto soudu nezbylo, než ohledně částky 20 698,30 Kč žalobu zamítnout.
3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalované náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.